Bára Basiková oslavila šedesátiny

Reaguji na dotaz Míly. Ve 20 jsme měli doma rozhlas po drátě. Takže hudba byla taková, co nabídnul čs.rozhlas. Písničky z televizních soutěží, to jsme si doma zpívali. Simonová, Chladil a tak. CD ještě nebyla, takže co se nahrálo na magnetofon. V rádiu jsem lovil anglické skupiny, jako Beatles a byl jsem hned fanda. Na školních besídkách jsem exceloval s mými nahrávkami. Rádio bylo ze středních vln a jediná stanice která stála za to byla rádio Laxemburk. A úniky. Pak začali vysílat na VKV speciální hudební pořady a to už nahrávky byly kvalitní. Ale až naši koupili nové rádio. To mne začala zajímat elektrotechnika a stavěl jsem si zesilovač a reprosoustavy. A směr mého vzdělávání byl určen. Dychtil jsem po všem, co bylo moderní. A to i televze. V Ostravě šlo zachytit i polské vysílání a tam to bylo hodně zajímavé. Pak přišel počítač a bylo vymalováno. Ale to mi bylo už 30.

Narodila jsem se do rodiny, kde táta - posunovač na dráze- hrál na lesní roh (co jsem se ho Sidolem naglancovala!) v orchestru Rakovnické opery a na trubku v železničářské dechovce nebo na venkovských zábavách v různých šramlech. Máma dělnice sdílela jeho vkus pro vážnou hudbu, třeba v pořadech paní Hostomské v našem dráťáku, ale milovala i staré šlágry a folklor. Při mytí nádobí jsme si přezpívávaly malovanou "kuchařku" na zdi s písničkami, stejně tak jsme pěly dvojhlasně až se hory zelenaly s mými kamarádkami Jiřinou a Maruš venku na dvorech. Samozřejmá byla proto i moje účast ve školním sboru, kde jsem byla držák ve třetím hlase. Doma byly ještě housle po tátovi, tudíž bylo marné moje toužení po harmonice v hudebce. Největší zážitky coby houslistka mám z našeho školního smyčcového orchestříku, kde jsme nejen prováděli dost lumpáren, ale vychutnala jsem si ten krásný pocit hudbu nejen poslouchat, ale i tvořit, třeba malým sólíčkem už jako primárius. Nezapomenutelným zážitkem se pro mne stal koncert v divadle, kde nás doplnili na malý symfoňák a doprovázeli jsme krásný houslový koncert Pepíka Černíka (budoucí táta naší semaforské zpěvačky Lucky za svobodna Černíkové). Kromě nás tam vystoupila se svým klavírním číslem i tehdy -náctiletá Jitka Zelenková. Snad po mém jihomoravském dědovi ve mně zůstala velká láska k cimbálovkám, mám moc ráda trampský folklor a folk a country. Byla jsem jedna z té sedmdesátitisícové masy nadšenců, co zaplnili Strahov při oslavě Nedvědových padesátin (po koncertě jsem přespala v ředitelně našich kanceláří na Masaryčce). S Beatles a moderními cizími skupinami jsem se setkala jen u pratety v Praze, kde bylo rádio, na kterém šel nalovit Luxemburk, později jsem si je nahrávala třeba i z Houpačky na svůj Sonet Duo, mým miláčkem je i Mercury. Nepohrdnu starým džezem, černošskými spirituály, ale rozechvěl mne i valčíček v podání asi tříčlenné skupinky s harmonikou v pařížském metru, jedině snad dechovku á la Babouci nemusím. Je to štěstí mít to příjemné mrazení v zádech při poslechu krásné hudby, ráda si dopřávám i televizní koncerty orchestru Andree Rieu - ten člověk by měl dostat Nobelovku za tu krásu, kterou už tolika milionům naservíroval, stejně tak i moji miláčci Il DIVO. Jak říkám - cit pro hudbu je velký dar pro každého.

Vy jste byli úplně ukázková muzikantská rodina - housle - to musí být nádhera a strašně obtížné.
Tatínka nikdy nepřestalo mrzet, že jsem nešel ve šlépějích mých předků - no, čistý sluch nejspíš nemám ;-)
Adree Rieu - třeba zde: https://youtu.be/2RW57w7d5zs

tuhle árii třeba v rakovnickém bývalém přírodním divadle při pozdněvečerním představení za svitu opravdového měsíčku v podání hvězd ND, které s touto kdysi proslulou Rakovnickou operou občas účinkovaly. A ještě jeden zážitek, tak trochu jiný žánr a odjinud. Při svých toulkách po Skandinávii jsem ve finském Turku nemohla vynechat jejich slavnou katedrálu. Po vstupu dovnitř jsem se ale ocitla najednou ve světě muzikálu (zřejmě tam probíhala nějaká generálka muzikálového programu pro televizi), nejkrásnější melodie ze světových muzikálů se nesly tím ohromným prostorem a já seděla a seděla a od emocí slzela. Vzadu občas vešla a zase odešla některá organizovaná výprava, ale asi mně, neorganizované, záviděli.

Jsem ráda, že jsem tu dnes zase objevila diskuzi na toto téma - a vidím, že bych si s vámi se všemi notovala. Můj táta hrál na housle a na klarinet, sice jenom občas, ale poslouchal jazz a swing z rádia a dědeček z maminčiny strany byl veliký zpěvák. A já zpívala odmala ve sborech a pak jsem to po mnoha letech oprášila a když byl založen malý pěv. sbor ve městě při ZUŠ a naskočila tam a zpívala 10 let. Manžel byl taky zpěvák veliký, ten byl spíš na dechovku a něco jsme se spolu nazpívali. Také s tím dědečkem. Měl velice hluboký hlas a já s ním zpívala svým dětským tenkým hláskem. Milovala jsem francouzštinu, tím pádem i šansony, hlavně Edith Piaf, také jsem jezdila na Sjezd swingařů tady u nás v ČL, koncerty André Rieu zbožňuji a Rusalku taky. A dalo by se pokračovat... díky za sdílení.