Kalendář a my

I v dnešní technické době patří ke konci roku neoddělitelně i nový stolní nebo nástěnný kalendář.
Potřebu zaznamenávat čas, a to v podobě dnů, týdnů, měsíců i let, mají lidé už odnepaměti. Dneska jde o úplně samozřejmou věc, na kterou stačí jen mrknout, a hned víte, co je za den. Jenže vždy to tak jednoduché nebylo, protože kalendář tu není odjakživa. Kalendářní systém tak během několika tisíciletí prošel velice dlouhým a někdy také vskutku náročným vývojem. Kromě toho je také řada zemí, které stále mají jiný letopočet než my. Všechny kalendáře v dávných dobách měly jedno společné, vycházely ze sledování vesmírných těles a jejich opakování. Střídání světla a tmy určilo základní časovou jednotku, tedy jeden den. Nebeský Měsíc od úplňku k úplňku svým cyklem zase určoval měsíc.

Na otázku kolikátého je dnes, je jednoduchá odpověď, stačí mít po ruce kalendář, diář či mobil, PC apod. Už od základní školy si pamatujeme, že rok má 365 dní a že jsou i smolaři, kteří se narodili 29. února a tak mají narozeniny jen jednou za čtyři roky, protože jen jednou za čtyři roky má rok o jeden den více a bralo se to jako fakt.

V dnešní době už si ani nedokážeme svůj život bez kalendáře představit, je jeho nedílnou součástí.