Komu se to stalo také?

Od roku 2008 zastávám v našem městě post režiséra v ochotnickém spolku. Na svém kontě mám šest divadelních inscenací a nic nenasvědčovalo tomu, že bych nemněl dělat další divadlo.Po derniéře našeho posledního představení 3.05.2015 se mě naši herci ptali, co chystám na další sezonu. Po pravdě jsem musel říct, že zatím nic nemám, ale určitě do začátku školního roku něco najdu na netu a dám všem včas vědět. V půli června jsem si objednal v Dilii scénář v elektronické podobě a hned jsem chtěl začít s dramaturgickou úpravou textu, abych tento nesnadný úkol stihnul do začátku nového školního roku.Jaké bylo moje zděšení, když jsem zjistil, že se nedostanu přes třetí stránku textu.

Problém byl v tom, že už po druhé stránce scénáře se text začal rozplývat a moje myšlenky mi utíkaly až do dětství,kdy jsme jako desetiletí kluci v lese za vesnicí stavěli partizánské bunkry a nebo se koupali v rybníce, najednou jsem si vzpoměl na svoji první lásku a na vojnu, na narození prvního syna, před mýma očima defilovala celá plejáda divadelních postav( bylo jich rovných 40) a další a další rozmanitosti z mého života.Snažil jsem se tento stav nějak překonat, ale nešlo to. Říkal jsem si, že to přejde a zítra budu pokračovat, ale nestalo se tak. Bylo to ještě horší a já začal propadat panice.Nakonec jsem musel svolat divadelní výbor a požádat o roční pauzu. Ale problém je že si na režiji nikdo netroufá a tak s dvou měsíčním spožděním se mě podařilo aspoň dát dohromady obsazení rolí a absolvovat první čtenou zkoušku.Nebýt této čtené zkoušky nevěděl bych jak ta hra dopadne,neboť já jsem se při přípravě scénáře až na závěr hry neprokousal.I v tuto chvíli mám problém s koncentrací při psaní tohoto článku,tak prosím hrubky neopravovat. Moje otázka z nadpisu: nepotkalo někoho z Vás něco podobného?

PS. Když je člověku sedmdesát a přijde taková lapálie, tak už se vidí v papírových botách.....atd.