Na šípkách už asi naposled

Jsem tvor dost paličatý a tak odolávám moderní době někdy umíněným dodržováním zvyků, k nimž patřil na podzim i sběr šípků se zimním čajovým rituálem. Dnešní slunečné odpoledne mne tedy vytáhlo ven a rozhodla jsem se pro prozkoumání úvozové cesty za sídlištěm, která bývala šípky lemovaná. Přiznávám, bloudila jsem trochu v rozrostlém sídlišti, ještě víc mezi novými developerskými paneláky, musela jsem obejít rozsáhlou obchodní zónu, všude jen silnice a prostory pro auta, ne však pro pěšáka. Dost už upachťaná jsem se dostala na zbytek po oné cestě, kde živořilo pár přerostlých starých keřů s plody už ve stádiu dost marmeládovém. Můj úlovek tedy nebyl velký a rozhodla jsem se odměnit své úsilí zastávkou na nedaleké Čamrdě na své malé světlé, musela jsem ale přebrouzdat ještě místní satelit. Jestli ty šípky budou ještě k tomu cítit nějakou chemií (rostly ve svahu pod řepkovým polem, určitě dobře vyhnojeným), možná je čeká stejný osud jako ty loňské (odjinud, ale také od pole), které jsem musela vyhodit.