Na skok v Praze

Na první adventní víkend jsem odjela do Šestajovic k vnučkám. Seběhlo se to tak, že mne tam svezl nejstarší syn a vzal sebou i moji prostřední vnučku Aninku. Bylo to o to hezčí, že nás bylo při shledání víc. Sice jsem se s vnučkami tak jednou do měsíce vídala u mne, ale u nich jsem nebyla už hodně dlouho. Dovezla jsem jim krom dalších dobrůtek perníčky a moje (nejen) výtvarně nadané princezničky se na ně - stejně jako vloni - hned vrhly a s velkým zaujetím je zdobily. Ta menší svoje dílko většinou hned svrzla, starší se pak pochlubila. Bavily se tak po oba dny a pokud barvičky a hlavně perníčky stačily, tak asi i dále. Také s maminkou ozdobily velký adventní věnec na jídelní stůl. Mladší syn pro mne měl v neděli překvapení - výlet na skok do Velké Prahy pro milovnici minerálů. Nebudu se moc rozepisovat, kdo bude mít čas a chuť, ať se podívá na odkazy. Snad jen to, že jsem byla v "Jiříkově vidění" a všem, kdo mají též hlubší zájem o polodrahokamy, mohu při návštěvě Prahy doporučit. Je to hned naproti hl. vchodu do Masarykova nádr. Na nám. Republiky byly také menší vánoční trhy a strom a vyhrávala tam skupina indiánů, tak jsem i něco málo pofotila. Odpoledne se trochu vyčasilo, tak jsem fotila do všech světových stran pověstné šestajovické mráčky a mraky. Odjížděla jsem plna dojmů a jen nerada, za zády nádherný západ slunce, málem jsem si ve vlaku hlavu vykroutila. Fotit nešlo, velká škoda. A.