Nadávka?

Něco pro zasmání: Jsme s miláčkem deset let a nikdy se nehádáme, on mi nikdy neřekl křivé slůvko, je spolehlivý, poradí, ochotný pomoci, vstřícný, tolerantní....a dost, abyste zas tak moc nezáviděly!   Občas jsou ale chvíle, kdy jsou skvrny na slunci a třeba vybuchnu já - ale ne jak sopka, jen tak mírně, jen abych si ulevila. Včera jsem do koupelny pověsila prádlo a ráno šla na malou brigádičku /jsem PRASE - PRAcující SEnior/. Když jsem se v deset vrátila, miláček už vařil oběd. Byla jsem zpocená, že ze mne lilo, tak jsem vešla do koupelny a ............chtěla jsem vraždit. Já prádlo věším tak "precizně", že s ním několikrát třepnu, aby se pak nemuselo žehlit, a třeba trička dávám na ramínko. V koupelně na šňůrách bylo něco jako velký zamotaný bourec morušový. Miláček - aby se mohl osprchovat, shrnul všechno prádlo k sobě a přehodil přes šňůry. Aby to drželo a nepadalo na něj, některé delší věci omotal dvakrát. Samozřejmě jsem vypěnila. Věci posbírala, při jejich skládání jsem ještě chvíli hudrovala, že to je jak vytažené krávě z žaludka, no myslím, že jsem se zlobila právem. A miláček neoponoval, nechal mě vybouřit a po chvílí mi povídá: Jsi jedovatější než otrávené zrní! No uznejte, to je krásná nadávka!!!