Návštěva
Přijela tetička. No, ona to vlastně žádná tetička není. Je to druhá žena bratrance mé maminky, kterého jsem za svůj život viděla asi 3x. On se ve stáří, když už ani nevěděl, co se s ním děje, stal natolik slavným, že byl i v televizi. Bohužel, v té sanitce, která havarovala a tím ho připravila o život. Tetka se asi začala nudit a dala se na cestování. Pravidelně objíždí všechny, kteří jsou nejen příbuzní, ale i známí jejích dvou manželů. Tak se přihasí k úplně cizím lidem s tím, že její manžel chodil do školy s jejich dědečkem a diví se, že ji nepozvou ani dál. K nám přijíždí pravidelně každý rok, vždy v poledne, když zasedáme k obědu. Nakrmit ji nám velí slušnost, a tak jsme dnes dělili oběd, aby i na ní zbylo. Pravda je, že všechno sní s náramnou chutí. Tahle tetička se vyznačuje tím, že je naprosto zdravá a žádný neduh jí netrápí. Našlape spousty kilometrů, když cestuje mezi vesnicemi, kam zrovna autobus nejede. Pusa jí jede jak flašinet a já vůbec nestačím sledovat, o kom to mluví. Ona mluví hlavně o lidech, které zná a o nichž jsme my nikdy neslyšeli. Její návštěva mne vždycky hrozně vyčerpá, i když sama se z fotelu nehnu. Proč vám to ale povídám. Tetička se totiž rozloučila slovy: „tak zase za rok na shledanou“. Je jí 94 let!