Nehoda

Dneska byl opravdu náročný den. Nějak mi nic nevycházelo. Ač nepracný oběd, práce mi dal. Krájela jsem zeleninu (moc) a nože tupé, všechno padalo na zem. Nebe bylo olovnaté a psi štěkali jako o závod a nechtěli vylézt ven. U jediných kalhot, do kterých se dobře vejdu se rozbil zip a pro nový je to 18 km. Zkouším ty staré, ale nějak se srazily. Tak jsem dala vyprat prádlo, jenže jsem pračku nezapnula :-(  Konečně jsem oběd dovařila a rodina se někde toulá, nechávám polévku na sporo, aby nevystydla. Konečně přijdou, já popadnu polévku a odnesu ji do jídelny. Asi pánbůh mne poslal zpět do kuchyně. Na sporáku plápolá  nákupní košík. Ječím a snažím se ho nacpat do dřezu. Nějak se tam nechce vejít, tak na něj pouštím vodu. Zmatkuji, všude plno čmoudu. Naštěstí dcera zasahuje a já z košíku vytahuji milion léků, které mi přinesla z lékárny. Naštěstí to přežily. Nadávám, že je to nápad si odložit košík na sporák. Jenže dcera má pravdu, že jsem ho měla vypnout. Jenže zrovna na tom hořáku plamínky nejsou vidět. Zkrátka den blbec mne udolá a já začnu naříkat jak jsem nemožná, neschopná, stará a ještě k tomu tlustá. Dceru to rozběsní:"neříkej to, neříkej to, to není pravda". Ona totiž odmítá fakt, že jsem stará, nemocná, možná i trochu senilní. :-) To mne zalilo radostnou vláhou dušičku. Má holka pravdu: jsem mladá, zdravá a štíhlá dívčina. To mne tak naladilo, že jsem vyžehlila koš prádla. Nic jsem nepodpálila, ani nespálila. Uf!