Přátelé,

Také vzpomínám na ty bílé šaty které jsem směla oblíct jen na svaté přijmání,Boží tělo a svatbu strýce.Nedostatkovým zbožím tehdy bylo sehnat bílé boty tak se jednoduše natřely takovou smraďavou bílou barvou která ne a ne uschnout navíc se v záhybech odlupovala .Nezbytným doplňkem musel být věneček ,háčkované rukavičky,háčkovaný košíček a hlavně ty módní bílé podkolenky. Ty se dědily po starších sestřenicích takže na jedné podkolence byla už vyglajdaná gumička a já se strašně styděla na Božím těle v průvodu ,když jedna držela pod kolem a druhá se při každém kroku sesula ke kotníku. Fotečky jsem dala do své galerie s názvem historické fotky

běhám,vlastně jezdím na kole-pochopitelně bez podpadků.Ke své výšce je ani nepotřebuji.Chci se jen podělit-nebo si aspoń trošku ulevit. CO VY NA TO??? Má blízká příbuzná leží v nemocnici.Téměř celý den potřebuje ke svému žití kyslík.Onehdy ji chtěli převézt do jiného města,na seciální oddělení krajské nemocnice.Tohoto převozu jsem chtěla být přítomná:::: Sanitka odjela asi s půl hodinovým zpožděním.To bylo v pohodě.vezla i jinou pacientku...Po asi hodině čekání jsme se dostaly k příjemnému a sympatickému lékaři.Po chvíli se domlouváme,že ji nepřijmou,ale pošlou zpět.Radostný úsměv na tváři mé velice blízké příbuzné bych vám všem přála vidět.Horší bylo pokračování.Čekaly jsme víc než 3 hodiny na sanitku.Člověk,který je většinu dne ležák v posteli a na kyslíku,musel,sedět víc než 6 hodin na vozíčku,bez možnosti kyslíku,jídla či pití(to jsem sice sebou měla,ale chyběla slámka,takže pití bylo o to obtížnější).Opět jsem se měla na vlastní kůži možnost se ujistit,že nejdůležitělší je papírování.Pacient-člověk-už tak na důležitém místě fakt není... CO VY NA TO????

...je to už tolik let, co jsem měla podobné zážitky s mojí maminkou. A opravdu se nic na přístupu k pacientům nezměnilo. Raději nevzpomínat. A je to zoufalé, když člověk třeba čte, jak záchranky jezdí s pacienty v ohrožení života 3 hod. po Praze, než je některá nemocnice milostivě přijme.

Já na to napíšu že člověk pacient je pto lékaře a pojišťovny jen číslo.Pro nemocnici pro kterou je pacient příliš drahá záležitost tak jednoduše se ho zbaví s tím že není místo nebo s tím že stejně pro něj nemůžou víc udělat. Minule vozila sanitka pacienta se srdeční příhodou po Praze a pacient byl odmítán s důvodu že není místo. Se divím že to nakonec přežil.Kamarád stomik který byl objednán na 8 hodin ráno na kolonoskopii když ze známosti byli braní pacienti známí pana doktora a on v půl 12 stále čekal se nakonec naštval a odešel. Zvlášť pacienti kterým je kolem 80 roků a byl u nich objeven zhoubný nádor ti mají smůlu léčba je drahá a prý pro vysoký věk nemá žádný efekt .Je to ve zdravotnictví špatné jsou ovšem státy kde je to daleko horší.

Papírování je nejdůležitější!!!!!Člověk-pacient-už- až na posledním místě!!!!!Má jediná teta dnes zemřela a už se k tomuto tématu nemám ani chuť a ani sílu se vracet!!!!.......

Zní to velice hezky.ŽE?? Ale jen do chvilky,kdy se nepřihodí něco,co s bezpečím nemá nic společného.Pohodová slunečná sobota.Pár hodin jsme doma opět sami,tak trošku lenošíme.Po malé svačince jdeme na procházku.Máme celkem pěkný park,takže naše kroky vedou právě tam.Kocháme se,odpočíváme,dáváme si v pěkné venkovní restauraci občerstvení...Domů se nám nechce.Je klid,pohoda,příjemně se sedí a pozoruje okolí.Domů ale musíme.Je 20 hodin.Jdeme hlavní parkovou cestou,když se manžel na chvíli nutně musí zdržet.Pokračuji velice pomalým krokem dále.Najednou mě někdo zatahá za ucho tašky pověšené na pravém rameni.Lekám se a nadávám,protože si myslím,že je to manžel.Chyba.Nějaký cyklista se mě pokouší obrat o kabelku.Protože ji mám jištěnou tím,že mám ruku zároveň v kapse,nedaří se mu to.Ale daří se mu mě povalit na zem.Ještě,že jdu hned kolem trávníku,na který padám.Řvu jak pominutá,cyklista rychlostí závodníka peláší dál.Přichází manžel,který byl ode mne jen několik metrů. Nechápeme..Jdeme domů,nutně si převlékám kalhoty a mířím na policii.Domů mě odvážejí ve 23 hodiny.Ránu jedu na rentgen do nemocnice,protože mě celou noc bolí ruka.No,jsou to prý jen pohmožděniny.Když říkám lékaři,že jsem byla přepadená,slyším z jeho úst,že ho to nezajímá.Co dotat.Není nad bezpečné stáří.Nebo snad ne???

Mělas štěstí v neštěstí že to dopadlo jen pohmožděnou rukou . Zloději už ani nečekají na tmu a přepadávají i za bílého dne .Důchodci jsou snadným terčem . Jestlipak útočníka chytili určitě jsi dala přesný popis .Napiš jak to dopadlo.

ani trochu ti nezávidím

Tak to Ti nepřeji, se mnou by takový zážitek asi pořádně otřesl. Kolikrát jsem si říkala, že nebudu chodit sama do okolních lesů, Bertík by mi asi nebyl nic platný. Postoj lékaře ... co dodat

se ani nebojím tam ti nemaj co sebrat vlastně mají košík hub a mě určitě foťák.

Já se skoro nikdy nebála.Všichni mí známí to vědí.Občas se diví,občas nechápou.Ale jaksi je to ve mně.Kdo ví????Víc než 20let jsem bydlela u hřbitova.Domů jsem chodívala v kteroukoliv hodinu.Strach???Z čeho? Proč?0 Častokrát jsem jezdila skoro 2 hodky do lesa na houby.Vždycky jsem si říkala----Co se mi může stát???Do lesa chodí jen slušní lidé. Když nás kdysi před fakt mnoha lety přepadl jeden maník ve ŠvP a já se svými svěřenci byla v nezáviděné situaci,řekla jsem si,že vše musí být poprvé.A že se málokdy něco podobného opakuje.Asi to tak není.I do stejné vody člověk asi může stoupnout víc než 1x.Jsem relativně v pořádku.Jen zatím při běžné chůzi neustále otáčím hlavu na všechny strany.Protože ...CO KDYBY::::,ne?

Po deštivých dnech to dnes vypadalo velmi slibně a nic z toho. Odpoledne se rozpršelo- provazy vody - čina.Ale práce by v bytě byla.....Jen chtít.Když svítí sluníčko jde mi práce od ruky.Kloub na noze bolí...Kazím si oči nad fotkami .Prohlížím a vyhazuji, dělám filmíky. Muž kouká na ten nemožný tenis!
Jak je u vás?V Praze prý bylo i sluníčko!

...Včera jsem to přechválila, momentálně je stav jako Na chalupě u lesa - nemusím snad více psát. Malování neschne, tak topím, malíř se potí a kleje, já dělám jako že jsem nad věcí a nevídaného tepla v domácnosti jsem využila k vylepšení svého hára ;-).

Jo, jo, leje a leje. Na zahradě všechna úroda plesniví, jen ve středu jsem zachránila nějaké ostružiny ( cca 2,5 l) a pár švestek na knedlíky a koláč. Zbytek přijde na zmar. Jen černý bez to přežil, už jsou z něho čtyři lahvinky likéru. Dcera je s rodinou u moře na Kosu, jak já jí závidím. Hned bych vyrazila také ale Toník už je v duchu na lyžích. Tak se těším do Studánky, poslední zářijový a první říjnový týden má být hezky. A určitě bude!! Ale stále pokukuji po nějakém pozdním moři, mám volno až po 15.10. Vyhlídla jsem si Kypr od Fira ale samotné se mi nechce.

Zítra letíme s kamarádkou taky na Kos.Snad nebude moc foukat!Pajdám, snad se mi tam packa uzdraví.Teď jsme přijeli ze zahrady- půl hoďky nepršelo a rozbolelo mě břicho- z těch schnilotin a jablek po zemi i na stromech.Nemám sílu to odklízet.Až se vrátím, bude pak pouť...Asi taky ujedeme...Ovšem koláče napeču a uděláme se synem škalule hejbejte se.
Opravdu slibují babí léto!

Zojo, napiš prosím tě, jak jsi ten likér dělala. Chtěla jsem si taky udělat, ale nevím jak. Měla jsem kdysi recept, ale někde jsem ho zašantročila. Dělala jsem si černý jeřáb, ale jen tak od oka jsem tam dala cukr a rum. Ještě mám 1 1/2 L jeř. šťávy v mrzáku, tak bych to zkusila. Do lesa na bezinky mi nechce nikdo jít a se sama bojím...

...přeju krásný pobyt u moře!!

Já si vybrala Kypr od 16.10. jen nemám společnost. Zkusím překecat ségru. Na Kosu je nádherně, dopoledne mi skypovala dcera, viděla jsem moře alespoň virtuálně. Inka s kámoškou si to tam určitě užije.

Nedávno tu psala recept Růženka. Ale já ho dělala takhle: Obrané kuličky černého bezu zalít vodou aby byly potopené, nechat 5 minut vařit. Měla jsem 1,5 l kuliček. Pak přidat 1,5 lžičky skořice, 2 lžičky instantní kávy, 3 hřebíčky, šťávu z citronu a trochu nastrouhané kůry a vařit ještě 3 minuty. Nechat rozležet do druhého dne. Potom scedit přes jemné sítko, přidat 1 kg cukru a vařit opět 5 minut. Po vychladnutí přidat alkohol dle chuti. Já dala 3dcl pálenky a 2 dcl rumu. Byly toho 2 litry, což mi stačí. Já mám jednu bezinku na zahradě a to byla její úroda.

přeju Vámn to holky, já si to odslunila už v červnu a tak teď můžu jen tiše závidět. Ale ani já nelením, v pátek jedu s kamarádkou do Ladné u Břeclavi na hody - prý je to pastva pro oči, tak budu fotit, abych Vám pak taky trochu té krásy předala.