Tak nám ta naše kavárnička zase nějak pomalu usíná
Já vím, je moc práce na zahrádkách, láká to na výlety, procházky. My, ženské, si na nedostatek práce nikdy nestěžujeme, ani já, i když už jsem zahrádku musela oželet a zbývá mi jen pár květináčů doma, žalujících o přesazení zeleně a truhlík na lodžii s trucující kolopejkou, která ne a ne vykvést. Asi máte na rozdíl ode mne možnost na více kontaktů, "podrbat" si, mně se okruh známých a kamarádek značně zužuje a tak vítám každou možnost si podebatit. Lezu sem tedy na náš webík vždycky s nadějí, že se někdo ozve a objeví se tu pro mne zajímavé téma na povídání. Myslím, že je nás, co se cítíme (třeba i v páru) osaměle, dost, usuzuji tak třeba z reakcí starších posluchaček na rozhlasové kontaktní ranní pořady na Dvojce. Jako "náplavě" tady na Kladně mi chybí kamarádky z dětství a mládí, telefony to nezachrání a hovory jsou drahé, takže zbývají jen majlíky. Zdejší přátelé z práce nenávratně odcházejí nebo jsou nemocemi nebo rodinou uvázáni doma, jsem sice docela ráda sama a zabavím se, ale co je moc, je moc. Těším se, že teď v létě přece jen bude líp, ale hrozí zase vedra a můj bolavý skelet, bránící se dříve oblíbeným toulkám. Zatím se tu tedy každé odpoledne toulám po internetu, je to má láska, která "všechno ví a všechno zná" a na videích mne vrátí do vzpomínek.