Už se tu doma zase "brodím kočkou"

Má samozřejmě ten dar plést se mi pod nohy, viditelně se nudí, ale jinak je hrozně nekontaktní. Volila jsem radši zase hlídání dceřiny Poldinky doma před každodenní jízdou přes celé město, navíc s rizikem, že si na její venkovní večeři budou pochutnávat kočky z celého okolí. Tenhle černý chlupatý ďáblík je na mne pěkně naštvaný, ani pobyt na lodžii s výhledem z pátého patra ho neuspokojuje. Je to kočka převážně venkovní, doma je jen přes noc. Myslím, že na její výchovu měla vliv kotěcí léta, kdy byla celý den zavřená doma a páníčkové přicházeli až v pozdním odpoledni. Je nevlídná, útočná a na rozdíl ode mne o nějaký kontakt nestojí. Když bývala s námi na chalupě, dopřávala jsem jí (sice s rizikem) volnost, ráno jsem si ji podplácela deckou mlíčka a tak mi dovolila aspoň pohlazení, tady doma s tou mléčnou snídaní radši neexperimentuju. Tak mi držte palce, ať ten týden přežiju.