Univerzita třetího věku

Dcerou jsem byla donucena brousit své mozkové závity a chodit na přednášky virtuální univerzity třetího věku (VU3V). Jdete na přednášku, tam vám z počítače pustí přednášku a kolektivně uděláte test, jestli jste dobře poslouchali. Doma si tu přednášku můžete pustit znovu a vytisknout. Pak děláte testy třeba do nekonečna, protože otázky se mění. Na konci semestru je pak test souhrnný. Na tento semestr jsme si vybrali „genealogii“. Je to zajímavé, protože dost z nás si nějaký rodokmen buduje. Já jsem zdědila po tatínkovi základ a spoustu křestních listů díky Hitlerovi, kterému jsme museli až do třetího kolene předkládat náš původ. Když jsem zjistila, že je na internetu šikovný program, všechno jsem naťukala tam i s fotkami. Mám tam 207 osob a je dost košatý. Sestřenice z levého pole se vůbec neznají s bratranci pole pravého, ale geneticky jsou stejní. Dost úspěšná jsem byla ve větvi matky, která pochází z okolí, kde teď bydlím. A tak zjišťuji, že jsem vlastně s kdekým příbuzná. Je to legrace, protože když se k někomu přihlásím, že naše prapraprababičky byly sestřenice, tak se na mne dívají jako na blázna. Ale v kurzu jsem se dověděla, že příbuzní jsou ti, které za ně považujeme. Takže žádné omezení. Jenže co jsem já oproti čínskému filozofu Konfuciovi. Ten má dnes 3 miliony žijících potomků.