Vzpomínka chmelová
Nevím, jak pro vás, ale pro mne dny po 20. srpnu už od mládí měly vůni chmele. S rodiči a sestřenkou a jejími rodiči jsme někdy v neděli chodívali na výpomoc rakovnické babičce a dědovi na chmelnici, kde si přivydělávali k hubenému důchodu. Stejně potom jejich výdělek odtud skončil jako dárek pro nás, vnučky, na Vánoce, často jako povlečení do výbavy, z čehož jsme ve svých sedmi, osmi letech zase tak moc "odvázané" nebyly. Moc jsme toho nenačesaly, víc nás bavilo hledat takové zvláštní hranaté kukly nějakého brouka specializovaného na chmel. Ještě nedávno mi začátek chmelů ohlašovaly traktory se zvláštními přívěsy plnými chmelových štoků a houfy brigádníků, které putovaly kolem naší chalupy nahoru na česačku. Nejvíc ale vzpomínek určitě ve mně zanechaly naše brigády, které předznamenávaly začátek školního roku. Parta bláznivých holek s choutkami na prázdninové dobrodružství, legraci a lumpárny i večerní důvěrné šplechty s nejlepší kamarádkou. Nebyla jsem žádný šikovný borec, ač jsem se snažila, leckterá ze spolužaček byla na rozdíl ode mne ověnčena na sichrhajtce žetony víc, než generál metály. Jeden večer mi zůstal obzvlášť ve vzpomínce. Po večeři jsem zatoužila po celodenním ruchu na chmelnici po klidu, vyloudala se z vesnice, kde se rozléhalo hlásání místního rozhlasu sama do polí, natáhla se do chladivého jetele a "pásla" první hvězdičky. Z vesnice sem doléhaly z amplionů něžné tóny Alžbětinské serenády a tenkrát populární Večerky... Bože, jak mně bylo krásně!