Bůh je všude
Stařičký mnich, bratr Geronimo, uprchl před nesčíslnými léty před zvůlí komunistů ze své vlasti. Bůh je všude, stejně ve vězení jako v chrámu, ale bratr Jeroným chtěl tehdy slovo boží šířit, nikoli mu jen naslouchat. Proto tedy opustil kolébku svých otců ve víře a odešel do světa, aby doputoval do městečka Porto de la Cruz na španělské výspě obklopené mořem, kde spolu s několika bratry dál šířil slovo boží v jazyku, kterému se s léty naučil. A bylo to v kostelíku zasvěceném svatému Františku.
Starý muž, doprovázený věrnou ženou, nevázán ničím než svými ubývajícími silami, vyrazil, snad naposledy, aby poznal další kus světa. Neboť Bůh je všude, stejně tak doma, jako za dalekými obzory. A doputoval do městečka Porto de la Cruz, aby s ním pohovořil. A bylo to v kostelíku zasvěceném svatému Františku.
V kostele bylo přítmí a prostor jakoby se prohýbal. Starý muž seděl a čekal, až Bůh dá vědět. Bylo před mší a padre Antonio přehlížel těch několik oveček, které se shlukly v prvních lavicích. A tu si povšiml starého muže, sedícího docela vzadu a tiše pro sebe hovořícího. Hlas kdesi uvnitř mu pokynul, aby k němu přišel. Když k němu potichu přistoupil, uslyšel, že starý muž mluví řečí padre Geronima, kterou za ta léta dobře znal. Padre Antonio chvíli stál a pak potichu odešel do sakristie. Nalezl tam svého bratra Geronima. „Bratře,“ pravil, „je tu tvůj krajan. Hledá Boha“.
Stařičký bratr Geronimo potichu přistoupil ke starému muži a usedl vedle něj. „Proč jsi přišel, synu“ ? „Přišel jsem, abych si pohovořil s Bohem, otče“. „Řekni mi co tíží tvou duši, synu. A co tě přivedlo právě sem? Bůh je přece všude“. „Bůh věděl, proč mne vyslechne právě tady“, odpověděl starý muž a pak pokračoval: „Dal mi spatřit světlo světa, dal mi sílu a vytrvalost k překonání nepřízně lidí, dal mi družku, které není rovno, požehnal mne dvěma syny, radostí z vnoučat mne obdařil, i pravnouče mi dal, přesto si dnes, snad jen několik kroků od věčnosti myslím, že na mnohé shlíží milostivěji“. „Proč myslíš?“ zeptal se starý mnich. Starý muž odpověděl: „ V mém životě Bůh mnohé moje cesty vedl přes kamení a hloží a teď, na sklonku mého života, stíhá mne sterými neduhy a drobnými bolestmi bez ustání, jako by mne káral za křivdy, kterých jsem se snad ani nedopustil. Cítím se stár a unavený a přitom je toho tolik, co mám ještě udělat“. Starý mnich Geronimo se zamyslel a pak tiše pravil: „ Bůh ti prokazuje laskavost, neboť ví, že životní strázně posilují ducha silného, zatímco duchu slabému dávají zaniknout. A tvé nohy tě donesly právě sem, abys tu došel tohoto poznání. Nestýskej si, neboť právě tímto způsobem se na tobě projevuje milost boží a ty tak budeš, jsa silný duchem, dobře připraven i na svou poslední cestu“.
V kostele se stmívalo, ale mysl starého muže se rozjasňovala. Přijal letmé požehnání starého mnicha a odešel. Před kostelem stála mladá dívka a tichým hlasem žádala kolemjdoucí o milodar pro kostel. Starý muž udělal několik kroků a náhle spatřil na zemi svítivou minci, kterou kolemjdoucí míjeli s očima nevidoucíma. Zvedl ji. Její hodnota jej nezajímala. Odnesl ji dívce a vhodil ji do jejího kelímku. Odvděčila se mu úsměvem a tichým zvonivým poděkováním v cizím jazyce. Podvečer se vrátil k rozednění.
Starý padre Geronimo dlouho mlčky seděl a díval se kamsi daleko, kam lidské oči nedohlédnou. Cítil, že jeho poslání bylo naplněno. Druhý den už nebyl mezi živými.