Dieta

...ha ha ha! My, co rády/i papáme to nemáme jednoduché. A stejně na každého platí úplně něco jiného a asi bychom na to zhubnutí musely/i mít buď dost vlastní vůle, nebo pohůnka, co by se nám o to, co sníme, nebo nesníme staral a fanklub, který by nám v naší snaze fandil a v tom nelehkém boji s kilíčky nás povzbuzoval. Osobně mám tu zkušenost, že pevná vůle mě opustí pokaždé, když mi něco přelítne přes frňák, takže bych ještě potřebovala někoho, kdo by mi dělal servis přes neustálé udržování dobré nálady, poněvadž s úsměvem jde všecko líp, tedy i to hubnutí. No a řekněte, kde tohle všecko má jeden brát, když je na všecko sám, nejen na to hubnutí a ke všemu je za celý život navyklý dělat všecko hlavně pro druhé a pro sebe NIC. Zatím si to, co jsem od zač. roku shodila, držím, ale vím, že to občas už flákám a taky s tím "pohybem" už moc nenadělám, když jsem ráda, že vůbec chodím. A jak známo, všecko souvisí se vším. Včera jsem měla odpovědět na otázku dne "co jste měli v dětství za nejoblíbenější jídlo". Musela jsem napsat, že by se mi snáze odpovídalo na otázku, co jsem ráda nejedla :-)).

jsem odmalička žrout a velký poživačník. Mně pomáhá od přebytečných kil (ale ne tak docela)letní rajt na chalupě a teď momentálně velký kopec nad Rakovníkem, kde bydlí moje invalidní sestřenice, které jezdím pomáhat. Jsem také - ač nerada - dojížďákem porcí mého unimraného manžela, nechci zbytečně vyhazovat a odhadnout, kolik jídla mu nandat, ještě dodnes nedokáži. Rozhodující je obyčejně, jestli je před nebo po cigaretě.

Co to je???? Celý život mám pod váhu.Nikdy jsem neměla ani deko navíc.A je zcela jedno,zda jím,(žeru),nebo se na jídlo jen dívám.Domnívám se,že to není jen o jídle,ale o tom,jaké má člověk ke zhubnutí či přibrání-vlohy----

Dietu držet nemusím.Mám jen tu jednu -bodovou.Co vidím to sbodnu.Je to snad dědičné.Můj tatínek byl štíhlý a já se dala asi na něj.I dcera má postavu jako já.A i vnučky se nemusí trápit s dietami.

...šťastná to ženo!!! Ta bodová dieta je v tom případě pro tebe jako stvořená :-)).

mepomáhá ,hlad je hlad a když je tak člověk nehledí . Mě honila večer tak moc mlsná a doma nic sladkého z důvodu že nesmím kvůli hladině cukru raději doma nic takového co by mě pokoušelo mít tak mi jak jsem tak šmejdila očima po poličce kde má vnučka vystavené vzpomínky srdce zaplesalo. Stálo tam perníkové srdíčko krásně zdobené z nápisem Janičce které dostala na poutí od svého přítele . I když mu bylo skoro rok ,díky tomu že bylo zabalené v celofáně nebylo ani tvrdé a tak jsem si řekla že si jen odlomím kousek. Nakonec těch kousků bylo 7 a když jsem si pak řekla ,že nemá cenu ten zbytek z nápisem schovávat tak došlo i na zbytek. Jsem hrozná vnučce jsem se nepřiznala ,že jsem ho snědla já, Svedla jsem to na pejska !!!!

Teda Růženko, je to asi nakažlivé a poslala jsi ten vir do Bohumína. Já včera večer taky koukala, co bych...a zaujalo mne perníkové srdíčko, kterých jsme měli spousty k naší dvojité šedesátce / jsme s Dimkem stejně staří, fuj...stejně mladí!!!/ Taky jsem ho nenápadně odbalila, pak si nejdříve jednou kousla, pak jsem uďobala tu cifru šedesát a než skončila ordinace, srdíčko zmizelo...neviděl jste ho někdo???

...když mě honí, taky daleko neuteču, naštěstí je to jen občas. A když už to nastane, tak si říkám, že tu čokoládičku asi móóc potřebuji. V krajním případě stačí pár piškotků do hořkého kafe.