Dlouhé čekání na tebe

Pohladila jsem tě a odvezla k panu doktorovi, aby tě vyléčil. Měla jsem velkou obavu z toho, co ti najde a zda vůbec pozná, proč tvůj mozek vynechává. Už za 2 hodiny bylo tady bez tebe tak prázdno a smutno. Můj pohled se neustále stáčel na místo, kde jsi nejčastěji byl. Prázdná židle, prázdný psací stůl a já byla každou minutou nedočkavější, aby jsi už byl tady se mnou.

Celý den jsem chodila od ničeho k ničemu s mobilem v ruce a čekala na zavolání lékaře, tak jak jsme se dohodli. Odpoledne už jsem nedočkavě vytáčela číslo na lékaře, abych se dověděla, co vlastně s tebou je. Bohužel, ozvalo se jen "litujeme ale volaný se nehlásí, zkuste zavolat později".To už mi bylo jasné, že strávím noc bez něj.

Spánek dlouho nepřicházel, stále jsem myslela na to, co všecho jsem se od něho dověděla, co všechno jsme za ty 3 roky spolu prožili, na jeho jasné světlo, které z něho vždy vyzařovalo a strašně jsem si přála mít ho zas u sebe. Ranní kávu jsem každý den pila v jeho blízkosti, celá nedočkavá, abych se dověděla, co se událo nového  Uvědomila jsem si v tu chvíli, že jsem na něj strašně závislá.

Počítám hodiny, jak dlouho je pryč, nemám stání, beru mobil a konečně slyším "váš miláček je v pořádku, můžete si ho vyzvednout." Jak mě se ulevilo! Beru schody po dvou jako mladice, ani do kopce nezvolním. Udýchaná beru za kliku a už držím v náručí svého miláčka, vyslechnu rady, jak ho ošetřovat, aby mi vydržel co nejdéle. Zaplatím poplatek a spěchám domů, abych byla co nejdříve s ním o samotě. Něžně ho beru do dlaní a šeptám mu "bylo tady bez tebe tak smutno, ty můj  milovaný černý krasavče NOTEBOOKU!