Genius loci...

Máme oblíbené místo? Je pro nás nádherné a nepostradatelné přestože mnozí kolem nás si myslí, že je vymyšlené? Mýlí se. Někdy ho vídáme ve snu, někdy o něm čteme, umíme si ho dokonale představit. Velké, rozmanité místo, které je naším druhým domovem a přináší uklidnění. Máme tam svůj pařez, kam lze usednout, dívat se kolem na krásu přírody a zahnat chmury, které občas život přináší. Dobře ho známe, přesto nás vždy něčím překvapí?

Je naším útočištěm, kde jsme moc rádi, je místem kde se cítíme bezpečně a jistě, místem kde zapomeneme na všechny strasti, kde se necítíme sami a sdílíme starosti i radosti tohoto místa. Kde si užíváme volnosti, svobody, nemusíme se skrývat, nemusíme nic skrývat, ani před světem ani před sebou. Naopak, nutí nás postavit se k problémům čelem.

Kdykoliv když si toto místo představíme, vypadá neskutečně krásně? V červené záři zapadajícího slunce zalije srdce pocit štěstí, cítíte, že nabírá síly, aby vám přineslo další sluncem zalitý den. Za ranního červánkového svítání naladí člověka, aby se probudil v dobré náladě, odpočatý a povzbuzený. Oblíbené místo, které patří jen nám, kde se vracíme do mladých let, kde se čas milosrdně zastaví. Nalézáme zde to, co hledáme, uvidíme to, za čím běháme, za hvězdou kouzelnou co splní nám sen. Skutečné či vysněné…?!

Máme oblíbené místo…?...