JSEM V SEDMÉM NEBI
Přišla mi SMSka od kamarádky. Brejlím na několik nesmyslných slov.
Jsem v sedmém nebi.
Kdeže je? Jak se tam dostala?
Proč mi to píše? Nepotřebuje ode mne pomoc?
A kde mám to sedmé nebe hledat? Vykouknu z okna, ale nebe je jen jedno. Nebo blbě vidím?
Sedmé nebe - to zní jak sedmé patro - jede se tam výtahem? Ale vždyť ona bydlí v pátem a výtah nemají.
N E B O ....????…!!! Z té myšlenky mrazí.
Ona už je v nebi. Co se jí stalo? A jak to, že mi po smrti posílá zprávu? Zachovat klid! Jsem realista. Co nemá logiku, tomu nevěřím. Jdu na kontrolu situace.
Najdu ji naštěstí živou v obýváku. Nebe by mohl připomínat jedině bleděmodrý závěs na oknech, ale jinak vidím vše pozemsky. Jenže s kamarádkou je zle. Na mé otázky odpovídá nesrozumitelně. Hledí někam skrz mne a uculuje se. Šeptá stále to svoje: ...jsem zamilovaná, jsem v sedmém nebi…
Shromažďuji informace o nemoci šílených krav, že by se nakazila nějakým biftekem? Tady je každá rada drahá a možná i zbytečná. Mám jí donést něco z lékárny? Téhle holce už nic nepomůže. Sestupuji z jejího sedmého nebe zpět do reality. Takhle zblbnout v padesáti? Kamarádka se občas vrátí mezi nás - rozumné lidi a jdeme spolu na kafe. Chvíli vypadá docela normálně, ale když začne mluvit o něm -o Něm s velkým en!!! - tak už zase ztrácí zemskou přitažlivost. Teď jen nevím, jestli ji mám litovat, nebo jí závidět?
***
Asi jsem nebyla dost imunní a podcenila prevenci. Pochopte, ale já netušila, že je to tak moc nakažlivé. Už se u mne projevily první příznaky. Sedím v křesle a vyťukávám SMS: Jsem zamilovaná, jsem v sedmém nebi!