Konec cesty za snem!

Konečně ses dočkala a kniha je na světě.Napiš víc kde se může zakoupit kolik pohádek v knize je.Snažila jsem se aspoň jednu z tvých pohádek v archívu šedesátky najít ale marně.Podařilo se našla jsem !

Pohádka o Adélce a Lesní Studánkové víle.
Adélce se u babičky moc líbilo. Nejvíce veliká kuchyně. U okna stála široká dřevěná lavice a vedle ní stolek s polštářkem a paličkami. Byla zvědavá, ale trpělivě čekala až uvidí co s nimi babička bude dělat. Pozorovala jak přehazuje jednu přes druhou a pod rukou vzniká krajka. Brzy ji omrzelo jen tak sedět a chtěla si povídat. Jenže babička řekla „Když si budeš hezky hrát tak ti povím před spaním pohádku o Lesní Studánkové víle“. Adélka se zadívala na panenky na lavici a zadumala se, jak asi vypadá, je taky tak hezká jako její panenky? Nemohla dočkat večera. Rychle snědla večeři, bez řečí si vyčistila zoubky a hupsla do postýlky. Babička se jen pousmála, vzala vnučku za ruku , jenže Adélka zvědavostí jen hořela a hned vyhrkla, „babi a proč se jmenuje víla Lesní a proč je v lese studánka a proč... Brebentilko, mlč a poslouchej.“
´Víly mají jméno podle studánky, u které bydlí a o kterou pečují, lesní, zahradní nebo luční. Starají se, aby jejich studánky byly čisté a mohli z nich pít znavení poutníci i zvířátka v lese. Proto. A pokračovala. Studánková víla byla maličká jako panenka, (tak přece panenka pomyslela v duchu Adélka, ale ani nešpitla), zlaté vlásky se jí leskly ve slunci a nadýchané šatičky se jí vlnily kolem nožek. Její studánka se leskla jako zrcadlo až oči přecházely. Ale jednou přišel veliký vítr a nafoukal do studánky listí a větvičky až nebyla vůbec vidět. Víla se rozplakala, co si jen počne. Víly mají hlásek tenký jako nitku, ale obyvatelé lesa ho přece slyšely a utíkali se podívat co se u studánky děje. Je zle, kam budou chodit pít? Viděli, že musí víle pomoci. Krtek utíkal pro lopatičku, kterou si vyhrabuje cestičky pod zemí a ježek pospíchal pro trakářek, kterým si vozil do pelíšku jablíčka. A dali se do práce. Žabička přistrkovala větvičky k okraji, aby je krtek mohl vybrat, ptáčkové nosili v zobáčku listy na trakař a ježek je odvážel daleko, aby je neposedný vítr nenafoukal zase zpátky na studánku. I ostatní pomáhali seč mohly a brzo bylo hotovo. Ale voda byla zakalená a špinavá. Zvířátka seděla smutně kolem studánky. Tolik se napracovala. Jenom víla se smála, zvesela se zatočila, umyla uplakanou tvářičku a začala tancovat okolo studánky. Modré šatičky poseté stříbrnými kapičkami se leskly na slunci a čím rychleji víla tančila, studánka byla jasnější a jasnější až nakonec zářila jako drahokam na prstýnku. Všichni víle děkovali, už nemusí hledat vodu jinde a začaly pít. Štěbetali a ani si nevšimli, že jim sluníčko zamávalo na pozdrav a skulilo se za hory do postýlky. Šeřilo se a obyvatelé lesa se rozcházeli do svých pelíšků. Lesní víla si ustlala na listu kapradiny, ptáčkové umlkli, les ztichl a zahalil se do tmy. A nikdo si nevšimnul, že jim měsíc postříbřil studánku blýskavými hvězdičkami. Všichni spali hlubokým spánkem. I Adélka.
Krásnou dobrou noc...

Tak přeci jen! Upřímně blahopřeju a moc se těším, že si budu moci alespoň 2 výtisky koupit pro vnučky. Máme totiž v rodině i jednu slečnu Adélku, bude sice letos už maturovat, ale určitě Tvoji knížku ráda uvítá ve své knihovničce.

Blahopřeji ke splnění snu.

Já nastydla a ležím...

..tak se brzy uzdrav, nasaď všecky páky a hlavně odpočívej...

Gratuluji k literárnímu úspěchu. U nás bohužel malé děti široko daleko nejsou, nicméně si počtu sama.

Děkuji za gratulace a spolu s vámi přeji pohádkám šťastnou cestu za čtenáři.

... já si na ty pohádky na staré 60 nepamatuji, asi jsem přišla o něco později a nepropracovala jsem se k nim. Ale jak jsem si přečetla ukázku zde, tak jsou pohádky velice čtivé a moc milé. Určitě se po nich poohlédnu a alespoň 2 výtisky si koupím taky pro vnoučata. Bude normálně k dostání v knihkupectvích?...
...Jo a ještě jeden dotaz k těm ilustracím - to je "náš" Miloslav? Opravdu to je moc hezký počin a obdiv a úctu si zaslouží i to spojení sil a umu vás obou :-))

Když byla moje vnučka malá, každý večer jsem si pro ní vymyslela pohádku ze zahrady.Nevím jak jsem na to přišla , ale tak skoro jakou napsala Růženka, jsem jí vypravěla.Jednou to byla víla, po druhé krtek , a vždy jsem něco na zahradě našla. A moc se jí to líbilo a usnula jako dudek. Ale asi bych to napsat neuměla - nevím.A ted si zase hrajeme s mužem ,že ty skřítky z bytu brzo vyženeme, protože jednou schová můj mobil po druhé manželovi brýle, a další věci,které nemůžeme hned najít i když to určitě bylo na tom jednom místě.A ten skřítek nám to naschvál schovává, a život nám mezi prsty utíká.

Děkuji Ilonko. Ano, autor ilustrací je "náš" Míla. :-) Další informace upřesním během několika dnů.

Příroda je po všech stránkách inspirující zrovna tak, jako pohádkové postavy. Proto jsem napsala do knížky i pohádku o Studánkové víle.

Růženko, to jsi našla úplně první verzi, co jsem napsala, ještě bez členění na odstavce. Ale snad je to ke přečtení. :-)

A že byla babička tuze šikovná a ani ruce nezahálely.....

U nás je škola původní v Sedlici, ale i v okolí.Je to zde velmi rozšířený koníček...