Malý čtenář.

Jmenuje se Erik. Babička, tatínek i maminka jsou pravidelnými návštěvníky knihovny. Když bylo Erikovi minus 6 měsíců, začal s pohádkami. Předčítala je maminka, která si je v knihovně začala půjčovat. To jsem ještě nevěděla, že se Erik narodí, ale jaksi jsem zpozorněla. Rodiče se ale brzo pochlubili, protože se na děťátko těšili a slíbili, že i ono si přijde knížku vypůjčit. Docela maličkého Erika přinesli ukázat v kojenecké tašce, později v náručí a pak už začal ťapkat. Dnes je Erikovi 14 měsíců a stal se naším nejmladším čtenářem. Dokonce si knížky sám vybírá. Občas se sice přehmátne a sáhne třeba po Jiráskovi, ale s maminkou usoudíme, že na to je času dost. Co mne ale u chlapečka překvapuje, že dokáže sedět u stolečku a opatrně listovat v knize. Žádné trhání, žádné mačkání stránek. Opatrně převrací stránky jako dospělák. A maminka půjčuje a čte a čte. Tak mne napadá, jaký člověk z něho vyroste, jaké to bude dítě. Taky bude sedět jen u počítačových her? Jen jednoho je mi líto, že já už se to nedovím.