Praktický návod

Především upozorňuji, že jde pouze o shrnutí praktických zkušeností v oblasti komunikace a nikdo zde není konkrétně myšlen. Věřím, že p.t. čtenáři mohou ve svém okolí najít leckoho, komu se tyto zkušenosti mohou hodit, a proto mu je nezištně poskytnou, věrni zásadě, kterou latiníci formulují slovy "Premonitus, premonitus".

Návod pro blbce, jak působit dojmem inteligenta

Člověk s přirozenou inteligencí, nemusí předstírat že ví, protože je to pravda. Blbec má v podstatě jen jedinou možnost: mlčet.

Ovšem hrozí zde značné riziko, spočívající v onom latinském citátu “Cum stultus loquitur, sapiens tacet“. Z toho vyplývá, že pro blbce vyplývá nebezpečí prozrazení, když ani nemukne, protože může být na něco tázán a neštěstí je hotovo.

Jak tedy postupovat? Především nezbývá, než se držet zásady, že kdo nic neřekne, nic neprokecne. Ovšem musí to být prováděno kvalifikovaně. A k tomu nechť je ku pomoci následující návod.

Především je důležitá mimika obličeje. Je ovšem nutno připomenout, že do obličeje se při tzv. mimice nezasahuje! Nelze se proto zamyšleně dloubat v nose, nebo s mlaskavým zvukem si vyssávat zbytky včerejšího oběda z mezer mezi zuby. Nedoporučuje se ani obracet oči v sloup, významně pokašlávat, nebo neustále hlasitě smrkat do dlaně.

Zkušený blbec nepřikyvuje ani nevrtí hlavou, protože neví, jestli se příslušný pohyb omylem nerozchází s právě proneseným konstatováním normálního diskutujícího, čímž je nepatřičný. Doporučuje se proto hlavou pohybovat jen minimálně, a sice tak, jako by se její majitel jen tak letmo podíval, co se děje za oknem, odkud pochází nějaký nápadnější zvuk, či kdo to zrovna přechází kolem. Je velmi vhodné, tvářit se trochu zamyšleně (po několika létech úsilí se to dá celkem slušně zvládnout) a hlavně nasadit lehký, jakoby zasvěcený úsměv člověka, který dobře ví, o čem se jedná a má ještě o něco lepší názor než ten, kdo zrovna hovoří. Tentýž výraz je velmi vhodný i v případě, že je blbci něco ukazováno, jako kupř. zařízení bytu, právě postavená kůlna na dřevo, nebo nová přítelkyně.

Stává se, že hovor o nějakém problému se chýlí ke konci a hrozí nebezpečí, že blbec bude nedopatřením tázán na názor. Tento okamžik musí být pečlivě sledován a chýlí-li se hovor pravděpodobně ke konci, je třeba pronést shovívaným hlasem tzv. paralelní větu. Ta spočívá v tom, že se přímo netýká diskutované věci, ale obecně s ní v podstatě souvisí. Jako příklad lze uvést třeba hovor na téma zamračené oblohy a s tím související možnost deště. Ono totiž pršet může, ale nemusí. Co tedy s tím. Je to jednoduché. Prohlásí-li zkušený člověk s pohledem, upřeným na oblohu „Je nějak zamračeno, asi bude pršet“, odvětí zkušený blbec „Ovšem, musí se rozumět mrakům“. Nebo jiný příklad: Jestliže po dlouhé diskuzi o vývoji ekonomické situace v nějakém státě prohlásí zkušený matematik „Po několikaletém sledování statistických údajů o vývoji HDP je téměř jisté, že uvedený stát ekonomicky zkrachuje“, je namístě nenuceně odpovědět “Ovšem musí se umět zacházet s čísly“.

Na závěr je však třeba doporučit, že nejlepší způsob, jak vyvolat dojem nenulového IQ, je nechodit mezi lidi, ale do lesa. A nemluvit se zvířaty.

Náhodným čtenářům přeji příjemný den.