Úvod > Kluby > Autorská literární tvorba > Praktický návod

Praktický návod

(autor: Causa, dne: 19.3.2023 15:48)

Především upozorňuji, že jde pouze o shrnutí praktických zkušeností v oblasti komunikace a nikdo zde není konkrétně myšlen. Věřím, že p.t. čtenáři mohou ve svém okolí najít leckoho, komu se tyto zkušenosti mohou hodit, a proto mu je nezištně poskytnou, věrni zásadě, kterou latiníci formulují slovy "Premonitus, premonitus".


Návod pro blbce, jak působit dojmem inteligenta

 

Člověk s přirozenou inteligencí, nemusí předstírat že ví, protože je to pravda. Blbec má v podstatě jen jedinou možnost: mlčet.

Ovšem hrozí zde značné riziko, spočívající v onom latinském citátu “Cum stultus loquitur, sapiens tacet“. Z toho vyplývá, že pro blbce vyplývá nebezpečí prozrazení, když ani nemukne, protože může být na něco tázán a neštěstí je hotovo.

Jak tedy postupovat? Především nezbývá, než se držet zásady, že kdo nic neřekne, nic neprokecne. Ovšem musí to být prováděno kvalifikovaně. A k tomu nechť je ku pomoci následující návod.

Především je důležitá mimika obličeje. Je ovšem nutno připomenout, že do obličeje se při tzv. mimice nezasahuje! Nelze se proto zamyšleně dloubat v nose, nebo s mlaskavým zvukem si vyssávat zbytky včerejšího oběda z mezer mezi zuby. Nedoporučuje se ani obracet oči v sloup, významně pokašlávat, nebo neustále hlasitě smrkat do dlaně.

Zkušený blbec nepřikyvuje ani nevrtí hlavou, protože neví, jestli se příslušný pohyb omylem nerozchází s právě proneseným konstatováním normálního diskutujícího, čímž je nepatřičný. Doporučuje se proto hlavou pohybovat jen minimálně, a sice tak, jako by se její majitel jen tak letmo podíval, co se děje za oknem, odkud pochází nějaký nápadnější zvuk, či kdo to zrovna přechází kolem. Je velmi vhodné, tvářit se trochu zamyšleně (po několika létech úsilí se to dá celkem slušně zvládnout) a hlavně nasadit lehký, jakoby zasvěcený úsměv člověka, který dobře ví, o čem se jedná a má ještě o něco lepší názor než ten, kdo zrovna hovoří. Tentýž výraz je velmi vhodný i v případě, že je blbci něco ukazováno, jako kupř. zařízení bytu, právě postavená kůlna na dřevo, nebo nová přítelkyně.

Stává se, že hovor o nějakém problému se chýlí ke konci a hrozí nebezpečí, že blbec bude nedopatřením tázán na názor. Tento okamžik musí být pečlivě sledován a chýlí-li se hovor pravděpodobně ke konci, je třeba pronést shovívaným hlasem tzv. paralelní větu. Ta spočívá v tom, že se přímo netýká diskutované věci, ale obecně s ní v podstatě souvisí. Jako příklad lze uvést třeba hovor na téma zamračené oblohy a s tím související možnost deště. Ono totiž pršet může, ale nemusí. Co tedy s tím. Je to jednoduché. Prohlásí-li zkušený člověk s pohledem, upřeným na oblohu „Je nějak zamračeno, asi bude pršet“, odvětí zkušený blbec „Ovšem, musí se rozumět mrakům“. Nebo jiný příklad: Jestliže po dlouhé diskuzi o vývoji ekonomické situace v nějakém státě prohlásí zkušený matematik „Po několikaletém sledování statistických údajů o vývoji HDP je téměř jisté, že uvedený stát ekonomicky zkrachuje“, je namístě nenuceně odpovědět “Ovšem musí se umět zacházet s čísly“.

Na závěr je však třeba doporučit, že nejlepší způsob, jak vyvolat dojem nenulového IQ, je nechodit mezi lidi, ale do lesa. A nemluvit se zvířaty.

Náhodným čtenářům přeji příjemný den.



Komentáře

Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel

Přihlásit se / registrovat
1Miloslav - 19. 3. 2023 16:30
Stále lepší
Významné mlčení má ještě tu výhodu, že spoludiskutujícího může znervóznit a nutit ho tak říci více, než by třeba chtěl, jen aby vyplnil to hladové ticho.
Zajímavá by mohla být diskuze dvou osob, které by se obě řídily výše uvedeným návodem. Na závěr promlčeného dialogu by už jen svorně podotkly "...ovšem, musí se volit správná slova...". Škoda že není takovou praxi možno zavést třeba na sociálních sítích, hned by tam bylo přívětivěji.
2Růžena - 20. 3. 2023 09:15
Zajímavé
Causo zajímavé zamyšlení trochu mne štve , že jsem se latinu nenaužila ,ty citáty jsou trefné. Říka se ,že s blbcem se nedomluvíš. Pár jsem jich taky potkala .. neodpovídám a rychle pryč uklidnit se do lesa s lesními zvířaty nemluvím , v lese má být ticho . Mluvím ale s pejskem s kytičkama a taky jsme měli slepice tak i s nima jsem vůbec normální ? A televizní zpravodajství na téma parlament tak nevím kde se to ve mě bere ,tak to lítají i nemravná slova .Přepínám na pořady o vesmíru a přírodě. Sociální sítě juj tak těch provokatérů tam je , v tom případě neodpovídat ani raději nečíst.
3Causa - 20. 3. 2023 11:33
Přátelé
Reagovali jste moc pěkně. Člověku je hned líp. když vidí, že i jiní (rozumní) lidé mají stejné názory. Ladislave, Tvá poznámka "...ovšem, musí se volit správná slova..." je trefná a má, podle mne, širší význam. Však víme, že jistý nedoučený truhlář také kdysi zvolil ta správná slova "...právě se vracím z hradu..." a co z toho bylo. Kdyby raději mlčel. A v bezpečné vzdálenosti.
Růženko, ono nejde o latinu (která ostatně v mnohém vyšla myšlenkově z ještě starší řečtiny) jako jazyk, ale o to, že citáty, a velmi mnohé, obsahují pravdy, které ani staletí nezměnila, a proto uzrály do hodnoty pravd věčně platných. Darmo se neříká "...již staří Řekové...". Já jsem se latinu nikdy neučil, neměla pro mne jako prostředek komunikace význam. Ale začal jsem v ní objevovat právě ty latentní trvalé pravdy. Takže znám pár citátů, které mi pomáhají těch pravd se držet. Každý má trochu jiný, svůj, pohled na svět kolem sebe a každý si může, snad pro potěchu, snad pro udržení sebedůvěry, osvojit několik latinských citátů, o které se v případě potřeby opře. Na internetu je možno najít jich velké množství a vybrat si z nich několik, které mu v případě potřeby zahřejí duši. Občas si nějaký připomenout bývá lepší, než používat silná "lidová" slova.
A povídání se zvířátky, ptáčky, slepičkami, to je krásné. Vždyť všichni jsme děti Přírody a patříme k sobě. Já si s nimi také povídám. A pak mám ještě takového roztomilého brouka....
4Causa - 25. 3. 2023 00:14
Růženko
Nerad bych působil dojmem, že se tu bavím rétorickými cvičeními, a tak bych trochu doplnil svou náklonnost k latině malým příkladem z praxe. Porovnejte, prosím, jen tak pro legraci, tato všeobecně známá konstatování: Spiro spero (dokud dýchám, doufám), Ein volk, ein reich, ein fuehrer, Se Sovětským svazem na věčné časy, Ano bude líp. Co je tady nejdéle a stále platné a co už zaniklo a pozbylo tedy platnosti. A co je tu tedy možno chápat jako pravdu trvalou :-))))

Je po půlnoci a přeji proto hezké probuzení do příjemného dne
5Růžena - 25. 3. 2023 10:43
Spiro spero
dokud dýchám doufám to je pravda trvalá i já se jí řídím .Naše generace byla společností vychována tím heslem ,se Sovětským svazem na věčné časy. Pamatuji s jakým nadšením jsem v zájmu naučit se dobře Ruštinu dostala od učitelky adresu nějakého Volodi nebo jak se jmenoval , v ruce slovník psávala jsem dopisy do Ruska docela dlouho nezůstalo jen u psaní ,ale jednou jsem byla požádána Voloďou jestli bych mu neposlala balíček s něčím co ani slovník nedokázal přeložit. Pomohla učitelka a slovo bylo přeloženo jako HÁČKY NA RYBY. Tak jsem nakoupila háčky přidala nějaké sladkosti a balíček poslala. Obratem došel balíček pro mě pamatuji, že tam byly docela dobré karamelové cukrovinky ,soška Bizona a nějaké drobnosti .Také poděkování za háčky s prosbou abych poslala další. Že zrovna háčky na ryby jsou nedostatkové zboží mi tehdy přišlo docela úsměvné. Dopisy a balíčky putovaly pravidelně do doby než jsem do posledního balíčku s háčky na ryby přidala prstýnek o kterém jsem si myslela , že je obyčejný , a on ouha byl maminky zásnubní . Když maminka zjistila že krabička zela prázdnotou musela jsem s pravdou ven. Prstýnek byl v Rusku , maminka pořádně naštvaná a já klečela v koutě na hrachu. Tím pro mě skončila spolupráce se Sovětským svazem. Zato jsem ,ale na vysvědčení měla s Ruštiny lepší známku než z Češtiny. Zaniklo heslo v Češtině zůstalo v latině. Dnes se mladá generace vychovává společností jinak a směřuje jinde jestli je to dobře , či špatně to ukáže budoucnost.
6Marie - 29. 3. 2023 08:42
Tento komentář je dostupný pouze přihlášeným uživatelům
7Růžena - 30. 3. 2023 07:30
Na věčné časy
hahahaha to jsem se po ránu zasmála Marie vidíš to by mě nenapadlo ,že jsem vlastně zasnoubená na věčné časy .. To dopisování bylo vlastně součástí vyučování ,nutilo žáky formou dopisování se zdokonalit v azbuce. Fotka se nedochovala ale člověče myslím že ta soška toho zvířete je ještě dodnes na půďe,
8Jana P - 30. 3. 2023 15:09
Taky jsem si dopisovala
a moc bych to doporučovala všem školákům i studentům, ti k tomu mají dnes dokonce každodenní příležitost. Rusky na základce také s jistým Voloďou a na ekonomce potom s Tamarou, studující na učitelku v Norilsku. Bylo to nejen zajímavé, ale dopomohlo mi to, stejně jako německé dopisy Dietrovi, k jedničkám z ruštiny a dvojkám až trojkám z neoblíbené němčiny. Při cestování by mi moc pomohla angličtina, ale nevydržela jsem s výukou kvůli odporu i k tomuto jazyku a la "horký knedlík v hubě". Mrzí mne, že se neuchytilo celosvětově esperanto, líbily se mi jižní jazyky, italština i španělština, Moc pěkně se mi poslouchal kněz při mši v Notre Dame, nerozumněla jsem sice ani slovo, ale ta melodická franština! Po pár dnech ve Švédsku už se dorozumím ve vlaku s vedlesedící paní s kyticí, že jede k mladým na návštěvu a budou ji tam čekat "takhle veliká vnoučata". Ukazuji na její kytici a česky jí pojmenovávám květinu uprostřed - slunečnici. Mladík z druhé strany se směje a nabízí mi k spolupráci svou nedoluštěnou křížovku, haha. Na stockholmském nádraží sedí vedle mne babča s ptačí klecí na klíně. Zřejmě si chce povídat, ale já z toho chápu asi tolik, jako ta její andulka, jen snad navíc to, že jede do Uppsaly. To víc už jsme si pokecaly s německými fanynkami známého seriálu v rakouském Wildermiemmingu (Sonnensteinu), když jsem je požádala o vyfocení před kulisou Doktorhausu. Stejně tak vzpomínám na německé poklábosení s babčami na lavičkách v Disentisu nebo u jezera v rakouském Zell am See, babča s francouzskou holí, která tu venčí psisko, hází kachnám kousky rohlíku, najednou se vyloupne z paměti slovíčko Ente, které jsem slyšela naposled asi v šestnácti letech při čtení bajky ve škole. Z italských staroušků, kteří nás ubytovali u sebe v soukromí ve vesničce v Cinque Terre, se po chvilce "rozhovoru" vyklubou turisti, kteří už i navštívili Prahu, děda je dokonce bývalý strojvedoucí na dráze. Po týdnu už jsem schopna dát dohromady italskou větu, ale nedoporučuje se. Při dotazu si jen vykoledujete takovou smršť informací, kanonádu, ze které si stejně nic pro sebe důležitého nevyberete. Ti obyčejní lidé jsou dobří, ochotní pomoct, asi všude na světě.

60k.cz | Nezávislý, přátelský a svobodný web | Šedesátka, oáza klidu pro seniory | 2013 - 2024