Úvod > Kluby > Autorská literární tvorba > Předsilvestrovské trochu sentimentální rozjímání

Předsilvestrovské trochu sentimentální rozjímání

(autor: Jana P, dne: 3.12.2014 09:20)

  Tak už je to tu zas. Sotva uklidíme po létě zahrádky a plavky do skříně, už nás masírují obchody apely k přípravám na největší svátky roku. Už v říjnu si tu cestou ze školy na obchodní zóně k údivu kolemjdoucích vyzpěvovala malá holka koledu. I ta rotace dnů v roce se nám s přibývajícími léty nějak zrychluje, než se člověk naděje, rok končí.

  Trochu ve stínu hlavních svátečních dnů si stojí Silvestr, rozverný brácha Vánoc a vážného Nového roku. Z dětství se mi vybavuje ten jeden obzvláště vyvedený, když naše parta dětí z nádražáckého činžáku večer osiřela. Rodičové se domluvili na společné oslavě na zábavě ve městě, televize tehdy ještě byla luxusem, zvlášť pro ajznboňáckou kapsu. Já jsem se zúčastnila všeobecného křepčení v máminých dlouhých růžových hedvábných šatech z mládí, kterými jsem zametala studenou chodbu a statečně zápolila s rovnováhou v máminých starých lodičkách. Gramofon od sousedů vyhrával šlágry a my řádili jako pominutí. Potom - střih - a je mi najednou dvacet, jsem dospělá. Opravdu dospělá? Ještě včera studentka, dneska už máma. Euforie z prvního našeho bytu v novém paneláku. Jeho osazenstvo je většinou mladé, kočárkárna plná kočárků, se kterými jezdíme v partě na procházky, sázíme kytičky kolem vchodu domu, plácáme volejbal. Odpoledne po druhé hodině se naši chlapi vracejí ze šichty z Poldovky, už rozeznáme sluchem jejich motorky při dojezdu k domu, kde parkují. Naše děti klidně dospávají po procházce v kočárku pod okny nebo u obchodů, kde nakupujeme, je tu bezpečno. První svátky v novém bytě a taky první Silvestr. Po půlnoci někdo vystřeluje pro sídliště rachejtle, které si asi ulil z vojny. Nádhera, to jsme v dřívějším bydlišti neměli. Potom už tak nějak samozřejmě vycházíme všichni z bytů na chodbu, ve svátečním, se skleničkami v ruce, přípitky, legrace, smích. Stejně samozřejmě se náš dav po chvíli stáhne do některého z bytů - je pozoruhodné, kolik se do takového malého panelákového obýváku vejde najednou lidí. První ospalci se vytrácejí někdy po třetí hodině, potom už je tu unavený Nový rok, sváteční oběd, odpolední procházka a večer Prodanka v televizi. Kolik let neměnný scénář... Dnes už ta naše hnízda osiřela, starousedlíků je v domě hodně pomálu. Přistěhovávají a zase odstěhovávají se další mladé páry, většinou nemanželské, ani to nestačíme sledovat a oni o náš zájem ani nestojí. O Silvestru je v domě klid, každý ho tráví u své televize, chlebíčků a čipsů. Zato venku po půlnoci vypukne boží dopuštění, jako v první bojové linii otřásá se náš starý paneláček detonacemi, dělbuchy, pohled na sídliště osvětlené mohutnými ohňostroji spíše děsí než těší. Na pomyšlení, že v té popůlnoční hodině by tu někde byla potřeba záchranka, se musí zapomenout, kdo by se do té hrůzy odvážil. Po půlnoci přichází pro mne teprve ta pravá chvíle. Určitě alespoň některá z televizí hrábne do archivu pro cimbálovku v moravském sklípku a tak se tu při ní nostalgicky utápím ve vzpomínkách. Na Nový rok potom všude celonárodní odsuzování nemožného silvestrovského televizního programu, sčítání úrazů uplynulé noci...

   Takže - sklenky vzhůru - přátelé, my, kteří ještě dokážeme být na sebe hodní. Připijme si na zdraví a na ten další z našich mnoha kdysi nových roků. Jaký ten příští asi bude... 


Komentáře

Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel

Přihlásit se / registrovat
1alava - 3. 12. 2014 11:10
Silvestr...
..."po půlnoci přichází pro mne teprve ta pravá chvíle...", tak to jsme na tom stejně, Jano. Taky mne hlavní silvestrovké pořady TV neberou, ale čekám na písničky z Moravy, hlavně na Jožku Černého, nebo Moravanku či Moravěnku. Někdy se nám povede Silvestr on-line tady na webu ;-)). Ohňostroj, jak já říkám "rachejtličky", jsem mívala moc ráda, ale někdy co je moc, to je příliš a bojím se, aby mě sousedi něco nepodpálili. Na Nový rok večer je v zámeckém parku neformální setkání občanů městečka a řízený ohňostroj s hudbou, a to se mi líbí více.
2Milena - 3. 12. 2014 11:27
Krásné vzpomínání
Já tedy Silvestra moc nemusím. Nevzpomínám na něj ráda a tak je nějak zvlášt neslavím. To nechávám na dětech.
3Zoja - 4. 12. 2014 10:53
Silvestr
Taky pamatuji Silvestry, jaké popisuješ. Nejdříve na ubytovně a pak v paneláku také obsazeném mladými rodinami. Pak jsme řadu Silvestrů trávili na horách v podnikové chatě. Po rozvodu jsem většinu Silvestrů zaspala. A nyní ho také nijak neprožíváme. Přes den chodíme na tradiční pochod na rozhlednu Sedlo a večer trávíme většinou jako každý jiný.
4Jana P - 4. 12. 2014 14:09
Jestli něco opravdu "nemusím",
tak to je stereotyp a oslavy na povel. S léty čím dál víc měním přesládlé pozlátkové Vánoce za pohanský obdiv k proměnám přírody. Není nic krásnějšího, než procházka vánočním lesem a odtud přinesená živá chvojka do vázy místo umělého kartáče coby "stromečku". Za časů dětí doma to samozřejmě bývalo jiné.

60k.cz | Nezávislý, přátelský a svobodný web | Šedesátka, oáza klidu pro seniory | 2013 - 2024