Předsilvestrovské trochu sentimentální rozjímání
Tak už je to tu zas. Sotva uklidíme po létě zahrádky a plavky do skříně, už nás masírují obchody apely k přípravám na největší svátky roku. Už v říjnu si tu cestou ze školy na obchodní zóně k údivu kolemjdoucích vyzpěvovala malá holka koledu. I ta rotace dnů v roce se nám s přibývajícími léty nějak zrychluje, než se člověk naděje, rok končí.
Trochu ve stínu hlavních svátečních dnů si stojí Silvestr, rozverný brácha Vánoc a vážného Nového roku. Z dětství se mi vybavuje ten jeden obzvláště vyvedený, když naše parta dětí z nádražáckého činžáku večer osiřela. Rodičové se domluvili na společné oslavě na zábavě ve městě, televize tehdy ještě byla luxusem, zvlášť pro ajznboňáckou kapsu. Já jsem se zúčastnila všeobecného křepčení v máminých dlouhých růžových hedvábných šatech z mládí, kterými jsem zametala studenou chodbu a statečně zápolila s rovnováhou v máminých starých lodičkách. Gramofon od sousedů vyhrával šlágry a my řádili jako pominutí. Potom - střih - a je mi najednou dvacet, jsem dospělá. Opravdu dospělá? Ještě včera studentka, dneska už máma. Euforie z prvního našeho bytu v novém paneláku. Jeho osazenstvo je většinou mladé, kočárkárna plná kočárků, se kterými jezdíme v partě na procházky, sázíme kytičky kolem vchodu domu, plácáme volejbal. Odpoledne po druhé hodině se naši chlapi vracejí ze šichty z Poldovky, už rozeznáme sluchem jejich motorky při dojezdu k domu, kde parkují. Naše děti klidně dospávají po procházce v kočárku pod okny nebo u obchodů, kde nakupujeme, je tu bezpečno. První svátky v novém bytě a taky první Silvestr. Po půlnoci někdo vystřeluje pro sídliště rachejtle, které si asi ulil z vojny. Nádhera, to jsme v dřívějším bydlišti neměli. Potom už tak nějak samozřejmě vycházíme všichni z bytů na chodbu, ve svátečním, se skleničkami v ruce, přípitky, legrace, smích. Stejně samozřejmě se náš dav po chvíli stáhne do některého z bytů - je pozoruhodné, kolik se do takového malého panelákového obýváku vejde najednou lidí. První ospalci se vytrácejí někdy po třetí hodině, potom už je tu unavený Nový rok, sváteční oběd, odpolední procházka a večer Prodanka v televizi. Kolik let neměnný scénář... Dnes už ta naše hnízda osiřela, starousedlíků je v domě hodně pomálu. Přistěhovávají a zase odstěhovávají se další mladé páry, většinou nemanželské, ani to nestačíme sledovat a oni o náš zájem ani nestojí. O Silvestru je v domě klid, každý ho tráví u své televize, chlebíčků a čipsů. Zato venku po půlnoci vypukne boží dopuštění, jako v první bojové linii otřásá se náš starý paneláček detonacemi, dělbuchy, pohled na sídliště osvětlené mohutnými ohňostroji spíše děsí než těší. Na pomyšlení, že v té popůlnoční hodině by tu někde byla potřeba záchranka, se musí zapomenout, kdo by se do té hrůzy odvážil. Po půlnoci přichází pro mne teprve ta pravá chvíle. Určitě alespoň některá z televizí hrábne do archivu pro cimbálovku v moravském sklípku a tak se tu při ní nostalgicky utápím ve vzpomínkách. Na Nový rok potom všude celonárodní odsuzování nemožného silvestrovského televizního programu, sčítání úrazů uplynulé noci...
Takže - sklenky vzhůru - přátelé, my, kteří ještě dokážeme být na sebe hodní. Připijme si na zdraví a na ten další z našich mnoha kdysi nových roků. Jaký ten příští asi bude...