Předvánoční

Vánoce jsou za dveřmi, někdo dohání úklid,peče, kupuje dárky na poslední chvilku a těší se na to, jak se rozzáří stromeček. Také jsem se na Vánoce těšívala, hlavně do doby než vnoučata vyrosta a rozutekla se do světa.

Zůstalo jen vzpomínání na kupu dárků pod stromkem, na jejich rozzářené oči. K těm smutným vzpomínkám patří smrt maminky. Ráda jsem vymýšlela dárky nejenom k vánocům, ale i k narozeninám, které slavila těsně před vánoci. V době, když jsem ještě peníze nevydělávala, tak jsem maminku obdarovávala ručně dělanými dárky. Z těch měla největší radost a mívala je spousty roků vystavené. Na stěnách ve světničce byla pověšená malovaná srdíčka, korálky se šípků, pytlíček se sušenou mateřídouškou, srdíčko-jehelníček, panenka z kukuřičného šustí. Každé vánoce jsem k ní spěchávala, poseděla s ní u vánočky a čaje. A pak jsme společně šly zapálit stařečkům na hrob svíčky a zavzpomínat.

Moje kroky tam na Štědrý den povedou také, ale bez maminky. Za hřbitovní bránu ponesu o jednu svíčku navíc.