Radosti v seniorském věku
Před 24 roky jsem byla smířená s tím , že můj život je u konce. Do hlavy se vkrádaly myšlenky které nebylo možné vyhnat. Neuvidím jak vnučky dostudují jak vnuci budou pokračovat v učení no prostě kdo tohle nezažil neuvěří . Vůle žít byla silnější než všechny myšlenky které člověka ubíjely . Byla to vnoučata která dokázala svou babičku postupně přivést zpět do života i když jiného jak dřív. Byli a jsou mou oporou a dělají mi radost. Jiná a ještě větší radost přišla do mého života před rokem a půl, když se vnučce narodila Barborka a já se stala prababičkou a další holčička Šárka se narodila nedávno vnukovi a jeho zatím snoubence ,včera dojeli a překvapení bylo krásné a nečekané, když jsem si prvně pochovala růžový uzlíček štěstí, to byl pocit k nepopsání. Jistě i vy kteří máte pravnoučata ten pocit znáte . Já jsem moc ráda ,že mi život dopřál se toho dožít .
Komentáře
Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel
Přihlásit se / registrovatVzpomněl jsem si jak mi maminka říkala, že když jsem byl v porodnici hned po narození vedle ní, také jsem si broukal, až si myslela, že mi něco je. Tak ji lékař uklidnil, že jsem zdravý a v pořádku. Ten mrňous je tedy určitě po mně!!!!!!