Sluneční hodiny

     Jako malá holka jsem chodívala okolo domu, na jehož stěně byly sluneční hodiny. O slunečním dni jsme běhali s bratrem kontrolovat, jestli opravdu ukazují, jak mají. Tehdy jsem nevěděla, že je nějaký pólos, pro mne to byla tyčka. Moje dětská představa o konstrukci takových hodin byla opravdu dětská. Ale v kurzu, který jsem absolvovala, jsem se dověděla, o jak složitou záležitost jde. A že se musí vycházet ze znalostí astronomie a že je to opravdová věda, která se nazývá gnómonika.

     Člověk od pradávna cítil potřebu rozeznávat čas. Byl den, byla noc. A den se řídil podle Slunce. Proto jako první určovatel času vznikly sluneční hodiny. Známe je už z antiky: z Egypta, Itálie, Řecka.  V 1.stol př.Kr. byla v Athénách postavena Věž větrů.  Je to kombinace vodních a slunečních hodin. Vodní stály ve věži a osm slunečních bylo umístěno na osmi stěnách stavby.
     U nás máme největší kolekci slunečních hodin v Klementinu, ty nejstarší jsou z roku 1662. Další kolekce šesti hodin je v klášteře na  Strahově.
     Dnes určujeme čas podle jiných přístrojů. Náramkových hodinek analogových a digitálních, ten přesný na atomových. Ale sluneční hodiny stavíme stále. Ne už proto, abychom věděli, jaký je časový úsek dne, ale pro ozdobu. Dnešní sluneční hodiny zdobí budovy, zahrady. V Praze na Petříně stojí novodobé betonové hodiny s trojúhelníkovým ukazatelem. Ty největší mají v Kalifornii. Je to most s pilířem, který slouží jako vstupní brána do zahrad. Pilíř je nakloněn podle zemské osy a jeho stín dopadá na číselník s květy. Ale i u nás, ve Východních Čechách, máme netypické válcové hodiny, postavené v roce 2007 na Malém náměstí v Hradci Králové. O jeho stavbu se zasloužila Astronomická společnost při hvězdárně a planetáriu.
     Okolo slunečních hodin už dávno nechodím. Nechodím totiž skoro vůbec. A tak zajímavosti z této oblasti poznávám jen z obrázků. Třeba těch, které najdu na stránkách pana ing. Miloše Noska.