Virtuální U3V
Moje historické odívání.
Sedím u počítače a vyťukávám testy. Už mne to nebaví a jdu se projít po chodbě. Když jsem šla okolo zrcadla a uviděla se… No, Petr Tylínek by ze mne radost neměl. Víc nejen vzdouvající se bříško, buclatá prdelka, to vše oděno do tepláků a zástěry. Něco se s tím musí udělat, ne nadarmo jsem půl roku studovala. Spraví to krinolína! Ty první se vyztužovaly mořskou trávou, plsní, někdy už i dráty. To dám. Plsť ani mořskou trávu nemám. Nějakou travičku už teď naškubu na zahrádce, místo plstě vyčešu Micce kožíšek (stejně pelichá) a v garáži se nějaký ten drát najde. Prima, vše je schováno. Jen ten pas! Připne se na něj fěrtoch a stávám se strážkyní domácího krbu. A na krk okruží. Místo toho krček zavinu šátkem, aspoň nebudu kašlat. Takto vystrojená podle přednášek pana Tylínka hrdě kráčím chodbou, když přiběhne pejsek Andy a vrhne se na mne v očekávání, že v tom fěrtochu bude nějaká odměnka. A stane se, že se ze mne sypou ty kočičí chlupy. Andy radostně hrabe a hledá tu celou kočku. Přitom já brknu a drát si vrazím do prdýlky. Zavyju a celou tu univerzitní parádu ze sebe servu. Opět obléknu tepláky a zástěru a strážkyni domácího krbu dělat nebudu. Krb si i nadále budou čistit děti i v něm topit. Abych si nasadila na hlavu solanu a nechala si zesvětlit vlasy, to už nestihnu. Ani to nepotřebuji. Mně stačí, že si je nenechám nebarvené a jaké budou světloučké!
Znechucena shodím z nohou škorně, vlezu do postýlky, vezmu knížku a do nebíčka pošlu panu Gutenbergovi poděkování za to, že roku 1447 vynalezl knihtisk.
Komentáře
Komentáře může přidávat jen registrovaný uživatel
Přihlásit se / registrovat"ve svém věku a při mé hmotnosti,
neměla bych uslintané přednosti"
- jak by zakončila Halina Pawlovská.