Zase ten reflex, sákryš...

Když se mluví o minulosti, tak se prostě člověk těch reflexů snad nezbaví. No, o tom, kdo to byl Starej Procházka psát nebudu, toho opravdu nepamatuji, ale o frontách na cokoliv ( a nejen o nich), si mohu troufnout napsat. To, a nejen to, pamatuji až moc dobře. Tak snad se tomu také trochu zasmějete.

Fronta na papír 

Je časné ráno březnového dne. Ulicí se táhne fronta důchodců, oddechujících melouchářů i těch, kdo se pod různými záminkami ulili z práce, přední to linie boje za lepší zítřky. Všichni stojí mlčenlivě, trpělivě a poněkud přituple u ještě zavřených dveří drogerie.

Přijíždí auto české televize, ze kterého vystupuje redaktor s kameramanem, třímajícím opatrně kameru, ještě nedávno zakoupenou v imperialistické cizině za devizový příděl. Redaktor přistupuje k frontě a s naučeným medovým obličejem se bodrým hlasem ptá nejbližší babky: "Na co tady stojíte ve frontě, soudružko?" Babka se opatrně rozhlédne, ale pomyšlení, že se může večer objevit v televizi, jí dodává odvahy. Nadechne se a odpovídá: "No, stojí tady fronta, tak tu stojím taky." Na chvíli se odmlčí a pak se vzpamatuje a dodá: "soudruhu redaktore."

Vedle stojící lehká slečna, zaměstnaná podle občanky jako uklízečka, obrátí oči v sloup, nenápadně dloubne do babky a koutkem úst zasyčí: "Hajzlpapír." Je protřelá výslechy na VB, takže si toho redaktor s optimisticky medovým úsměvem nepovšimne. Babka se honem vzpamatuje, odhalí úsměvem dost nedbale na pokladnu vyrobenou zubní protézu, nasadí výraz informátorky z agitačního střediska a prohlásí: "Stojím tady ve frontě na toaletní papír."

Redaktor žoviálně pronese do kamery: "Ano, vážení diváci, ačkoliv naše hospodářství pokročilo za poslední léta o notný kus kupředu, přece jen se občas vyskytnou drobné nedostatky v distribuci, které poněkud ztrpčují život našim pracujícím." Pak se otočí k muži, který pod svrchníkem nedostatečně skrývá montérky, naznačující že si jen tak odskočil dělat něco užitečnějšího, zatímco ukazatele plnění plánu nechává volně klesat k nule. "A co vy soudruhu, vy také pociťujete dočasný nedostatek  toaletního papíru?" "Ne, já používám Rudé Právo". Ucedí muž mezi zuby a zatvrzele se dívá do výkladní skříně řeznictví, vedle kterého zrovna stojí jeho část fronty. Dívá se zbytečně, protože ve výloze kromě rok starého plakátu s nápisem Zdravíme první máj a několika konzerv s husí krví nic není.

Jeho odpověď vyvolá mezi spolustojícími mírné zděšení. Za ním stojící doktor práv, v poněkud nepadnoucím oděvu asfaltéra a nemající dostatečný kádrový profil skutečného dělníka, se upřeně dívá kamsi do oblak a tváří se, jakoby počítal holuby, chystající se vyprázdnit své kloaky na sousoší našich osvoboditelů, tyčící se uprostřed malého plácku, jménem náměstí Říjnové revoluce. Dvě sousedky, stojící v těsném závěsu, napodobují pracovní diskuzi a doufají, že jejich neartikulované zvuky budou večer televizní diváci považovat za živou debatu o stávkových bojích v zemích kapitálu.

Jediným, kdo je z celé situace skutečně rozladěný, je mužík v placaté čepici a černém tříčtvrtečním kabátě, střihu podobného tomu, který nosili milicionáři, když v osmačtyřicátém plácali svému předákovi, opileckým hlasem zvěstujícímu, že se právě vrátil z Hradu. Jako zkušený donašeč nestojí ve frontě kvůli toaletnímu papíru, ale proto, aby ulovil nějakého zakukleného provokatéra, kterého by neprodleně prásknul na oddělení VB, nacházejícím se příhodně ve vedlejší ulici. Rozčiluje jej totiž, že muže v montérkách nezná a navíc se nemůže nepozorovaně vytratit, protože na něj zrovna hledí zvědavé oko kamery.

Ještě štěstí, že zkušený žurnalistický matador dovede zvládnout i takovouto prekérní situaci. Otočí se do kamery a spustí: "Ano, milí televizní diváci, i tady sehrává náš stranický tisk důležitou úlohu. Pracující, kteří se téměř denně setkávají s drobnými potížemi růstu našeho národního hospodářství, statečně čelí občasným překážkám ve svém běžném životě právě pomocí našeho tisku, přinášejícího denně spousty pravdivých informací o těžkém životě běžných lidí v západních zemích a takto posíleni dokáží vždycky najít řešení i těch nemnoha problémů, které nás občas trochu tíží." Pak se otočí zpátky k frontě u drogerie. Nestojí za ním ani noha.