Bertík

Šikovný pejsek musí mít i šikovnou paničku. Sama vím, co je to pro člověka pes. Moc mu obohatí život.

přímo do nějaké soutěže ten pejsek s věnečkem na krku a v postýlce to je moc pěkné. Máš krásného pejska ,dobře cvičeného u pejsků platí obvzlášť rčení že láska se oplácí láskou.

Posílám pár fotek z dnešního odpoledne...

Mladí odjeli na dovču a nechali mi čokla na hlídání. Pražský krysařík - nevychovaný, tahá mne jak blázen, každou chvíli sežere, co někde v trávě najde, pak blije....takový roztomilý pejsek. Doma ho mají v posteli, u mne se musí spokojit s pelechem v předsíni :), i tak už mám v bytě spoustu jeho chlupů.

Vím o čem píšeš, já také nemám ráda pohled na zmítajícího se psa na vodítku a na jeho druhém konci uštvaného pánečka. Proto jsem vždy, u každého pejska / a že jich v mém životě bylo/, vše vsadila na poslušnost. Chůze u nohy je základem, přivolání je neméně důležité. Ostatní je na zvážení každého chovatele, já jsem vždy šla trochu dál. Jak jsem již psala, tady ve městě se mi Bertíkova poslušnost vyplácí. Nevstoupí do vozovky bez pokynu, není li chodník, zastaví se při průjezdu každého auta, umí nastupovat a vystupovat do MHD, zůstane bez přivázání před krámem. / to dělám záměrně, nikdo mi jej nemůže na vodítku odvést/. Ale skoro vždy na něj vidím, jinak bych jej nebrala s sebou. Zase jsem se rozepsala...

u vás asi máte policajty kteří milujou pejsky u nás když jdou lidé na procházku z pejskem tak ho musí mít na vodítku jinak pokuta .Městská policie se u nás obvzvášť ráda zaměřuje na odchyt volně pobíhajících pejsků neprošlo by ani kdyby čekal bez vodítka u obchodu . Takže pejska na volno jen v lese ,ale tam zas hrozí potkat psa bojového plemene který by sežral našeho Maltézáčka na jedno kousnutí. Zajímavé je že u psího doktora v čekárně jsou všichni pejsci hodní a jen po sobě pokukují.

Evelyn, klobouk dolů, jak ti vychovaného pejska závidím. Ten náš zdivočelý hafánek mi připravuje svou neposlušností horké chvilky. Máme u nás v parku volný výběh. Je to kus lesíka oplocený a pro pejsky bezpečný. Jenže chyba lávky. Po půlhodině volného poskakování a běhání do všech stran přichází čas jít domů. Jestli si někdo myslíte, že zavolám: Fredy k noze a jde se.......tak vás zklamu. Běhám mezi stromy ve snaze uchopit psa za obojek. Pes to bere jako hru a uniká. Po patnácti minutách jsem uřícená jak ten čokl, ale na rozdíl od něj nevrtím slastně ocáskem. Přišel by jedině na piškot, který jsem zapomněla vzít. Nechávám psa v ohradě a letím domů pro piškoty. Cestou doufám, že tam bez dozoru zůstane, že ho nikdo neodvede, že nevylítne nějakou škvírou pod plotem a nebudu se muset zodpovídat mladým. Domů klusem pět minut a zpět....naštěstí psisko je v pořádku ve výběhu a spokojeně přijde pro piškotek. Je odchycen a veden domů....teda musím opravit, že já jsem tím silákem tažena domů a vlaju na konci vodítka jak praporek :)