Na kole do známých míst

Včera byl u nás nádherný slunečný den. Toník odjel na kontrolu k lékaři do Prahy a tak jsem ani nezatopila. Dopoledne bylo ještě chladno, tak jsem dokončila úklid domu po dětském nájezdu, naplnila pračku a začala se chystat na výlet. Letos jsme toho moc nenajezdili, ani obvyklý cyklotýden jsme neabsolvovali. Věnovali jsme se víc práci na domě a v létě vnoučatům. A tak jsem za celou sezonu nenavštívila ani všechna oblíbená místa v okolí. Rozhodla jsem se, že ještě doženu, co se dá. V poledne jsem vyrazila na jedno z oblíbených koleček. Absolvovala jsem ho před dvěma a půl roky s Alenkou ale autem.
Od domu jsem vyrazila směrem na Volenice, Ohrazenice, Tažovice, Zvotoky do Hoslovic. Na rozhlednu jsem tentokrát nevylezla ani ke mlýnu nesjela. Odpoledne jsou již krátká a já si chtěla hlavně vychutnat jedno z nejoblíbenějších míst.
Dobrš se svými dvěma kostelíky. Z Hoslovic jsem se vydala přes Drážov a vyjela u Dobršské tvrze. Práce na její rekonstrukci výrazně pokročily. Od tvrze jsem zajela k románskogotickému kostelíku Zvěstování Pany Marie. Hřbitov u kostelíka byl již dušičkově vyzdoben převážně bohatými chryzantémami všech barev. Prošla jsem hřbitovem do farní zahrady. Rostou na ní jabloně ale je vidět, že se o ni nikdo nestará. Krásná jablka byla spadaná na zemi, zalitovala jsem, že jsem si nevzala baťůžek :-). Sebrala jsem jedno krásné a s chutí se do něho zakousla. Nevzala jsem si nic k jídlu, myslela jsem, že narazím cestou na nějaký obchod. To jsem ale naivka, jako bych tu již osm let nežila! Chtěla jsem se posadit na lavičku pod lípu před kostelem ale zahlédla jsem na zápraží domku sedět bývalou paní učitelku z místní školy. Seznámila jsem se s ní před osmi roky, při své první návštěvě Dobrše. Zašla jsem ji pozdravit a ona mne vítala, jako starou známou. "To je dobře, že jste přijela, už mi bylo divné, že jsem vás tu v létě neviděla" Chvíli jsem se posadila k ní na schody, popovídaly jsme, pomazlila jsem se s koťátky a pak jsme se rozloučily " Tak zase zjara, dá-li Bůh", paní učitelce se blíží devadesátka. Moje poslední cesta v Dobrši vedla ke kapli sv. Jana a Pavla. Okolo kaple je prý také místo s pozitivní energií. Pro mne sice pozitivní není, vždy mne tam rozbolí hlava ale magické místo to určitě je. Třeba lípa hned vedle kaple měla včera ještě všechny listy úplně zelené. Kaple stojí na místě bývalého pohanského obětiště a byla postavena až po stavbě kostelíka, protože vesničané si raději udobřovali všechna bohy. Proto má tak malá obec kostely dva.
Byl čas vydat se k domovu. S Alenkou jsme ještě jely do Vacova, tomu jsem se tentokrát vyhnula. I tak jsem měla co dělat abych do setmění byla doma. Původně jsem chtěla jet nejkratší cestou téměř pořád z kopce ale nakonec jsem trochu zakufrovala a jela přes Maleč a tak si přidala nejvyšší bod včerejšího výletu. Z kola jsem slézala unavená ale nabitá krásnými dojmy a i ve snu jsem znovu projížděla barevnou podzimní krajinou Pošumaví.
1 - Tažovická Lhota
2 - měl být na konci - Pohled z Malče k Šumavě - už se šeří
3 - pastviny nad Mačicemi
4 - cestou do Vojnic
5 - rybníček u Ohrazenic
6 - nápis na bývalé škole v Zálesí - nyní turistická základna DDM Strakonice
7 - holubník
8 - pošumavské chaloupky
9 - Zvotoky
10- pastviny před Hoslovicemi
11- rozhledna Hoslovice
12- rybníček za Hoslovicemi
13- mokřiny u Drážova
14- cesta mezi Hoslovicemi a Drážovem
15- tvrz v Dobrši
16- Románskogotický kostel Zvěstování Panny Marie
17- zmrtvýchvstání v kostele
18- fara v Dobrši
19- hřbitov v Dobrši
20- paní učitelka
21- lípa u kaple sv. J a P
22- kaple sv. Jana a Pavla v Dobrši
23- březová alej v Zálesí
24- Zálesí
25- Zálesí
26- Už jsem doma