Tereziánské babí léto -

Noci jsou chladné, ráno mlhy a někdy již i šedivák, ale pak se vyloupne sluníčko a pokud nefouká, můžeme se ještě na sluníčku i ohřát. Mně se to podařilo včera. Večer mi napsala dcera, jestli s ní nechci jet do Chotětova za Anežkou a Adámkem. Už jsem pravnoučátka dlouho neviděla, u mě byla na všecky strany v rodinách dětí i vnoučat marodka. A také prý mladí hodně pohnuli s budováním okrasné zahrady, tak abych se podívala. Tož jsme před polednem za slunečního jasu vyjely. Potěšující bylo, že je konečně opravený mostek nad tratí před žst. Bezděz a po dlouhé době objížděk mnoha Kotěhůlkami jsme mohly jet kratší cestou. Už mne docela dlouho nikdo na výlet nevzal, tak jsem si cestu užívala a kochala se tou utěšenou podzimní sluncem zalitou krajinou. Žasla jsem, kolik bylo všude v lese podle silnice aut houbařů. Dětičky už na nás čekaly a nastal mumraj, Anežka se chlubila svým princeznovským pokojíčkem, Adámek svými auťáky a do toho dva pejsci. Dcera tam mimo jiné jela dát do opatrování svého jezevčíčka, protože dnes odletěli s mužem na pozdní dovolenou a v mezičase bude mít dcera svátek a její manžel narozeniny (mají to v jednom dni), tak vezla i kytku a dárky. Mladí to tam mají moc utěšené, tak jsem se později vypravila po zahradě kolem domečku s foťákem a nakonec poseděla na sluníčku na verandě. Oni jsou tam na samém okraji nové zástavby v obci a tak mají ničím nerušený výhled do rovinaté a úrodné středočeské krajiny. Po obědě na skok přijel z práce i pán domu, aby se s námi viděl a mohli jsme mu popřát. Pak už byl čas, abychom se rozloučily. Dcera mi na několika místech zastavila, abych si vyfotila nádherný pohled na oba Bezdězy s hradem. Bylo to moc prima, i když jsem byla pak docela unavená a zrovna mí jízda autem moc nesedla, tak ty zážitky z krásné podzimní krajiny měly navrch. No a ty naše sladké dětičky, ty mi vždycky také nabijí baterky a už teď se mohu těšit na další setkání tady u nás, až se dcera - babička vrátí z dovolené.