Retro - májové dny 1945

omlouvám kvalitu fotografií, negativy formátu 6 x 6cm za 69 let už něco zažily, že fotky vidí světlo světa je náhoda, negativy v celkovém počtu 41 ks byly objeveny teprve nedávno. Tohle je historie.

My tou dobou bydleli v Praze a tak máme podobné fotky-radost z osvobození.Já nebyla na světě až za rok.
Ve Strakonicích byli jiní osvoboditelé.Ta ulice V dláždění se pak ovšem dlouhá léta jmenovala Rudé armády.

Citace:Americká armáda a její 4. obrněná divize (4th Armored Division) vstoupila na území okupovaného Československa 6. května a zřídila velitelství ve Strakonicích. Písek ležel už v sektoru osvobození Rudou armádou, ta se ale zpozdila na Brněnsku a Ostravsku. Pískem procházela silnice od Tábora a ta sloužila jako hlavní cesta do americké okupační zóny, kam prchaly tisíce německých civilistů i vojáků. Jejich přítomnost vzbuzovala ve městě obavy. Revoluční výbor proto vyslal do Strakonic delegaci. Komunikace nebyla snadná, ale díky tlumočení Čechoameričana pana Bůžka se podařilo vyjednat nasazení amerických jednotek i v Písku, přestože ten už ležel za demarkační linií. Úkolem jednotky Task Force bylo zajistit kapitulaci městských jednotek wehrmachtu, které tvořilo asi 800 vojáků (kapitulaci musel být přítomný zástupce válčící protistrany), a jejich odsun za hranici města.
Speciální jednotka, Task Force, vedená kapitánem Kermitem G. Bernardem dorazila do Písku 6. května v podvečer. Hned následujícího dne, 7. května, obsadila město: „Poprvé jsem viděl americké vojáky, když přijeli se shermany na Pražskou ulici,“ říká Richard Praus. „Ústa od ucha k uchu, žvýkali a s radostí mezi dav kolem tanku rozhazovali žvýkačky, cigarety, konzervy...“ Anglicky chlapec nerozuměl, pochopil jen, že konzerva je dobrá, když voják pořád opakoval slovo „good“ a znělo to stejně jako v němčině. Byly to okamžiky euforie, dlouhé období úzkosti, které trvalo více než polovinu jeho dosavadního života, končilo. Rozhodl se pozvat amerického vojáka k nim domů. Věděl o otcově zásobě alkoholu a pozval ho na „schnaps“. Voják se jmenoval seržant Moon. „Vzpomínám si na to, jak ležel u nás ve vaně... to byla ještě tedy vana normálně na topení uhlím... Ležel v ní dvě hodiny a říkal: ,To jsem si celou dobu, co jsem na vojně, nemohl dopřát. Já bych tady v tom nejradši usnul!‘“ Otec uměl anglicky, proto nebyl problém se s vojákem domluvit, a Moon strávil v rodině několik nocí.
Rudá armáda dorazila až 10. května. Ve 14:30 přijela od Protivína k místnímu hřebčinci a tady došlo k setkání se zástupci americké armády. Poté byla upřesněna demarkační linie a Američané se stáhli a jejich místo ve městě zaujala armáda sovětská.
Také ruské vojáky pozval malý Richard domů k Prausovým. Byli tři, jmenovali se Ivan, Vladimir a jejich velitel, plukovník, na jehož jméno už si nevzpomíná. Podle čepic, které nosili, soudí dnes Richard Praus, že to byli členové kontrarozvědky GPU. Vzpomíná si na jedno extempore s návštěvou, když velitel rozhodl, že voják Ivan nebude s ostatními jíst u jednoho stolu, a část rodiny demonstrativně odešla jíst za Ivanem. Zažil také incident s desetiletým chlapcem, který přišel s Rudou armádou a za pomoci nabitého revolveru si na místních klucích vynucoval bicykl. Čeští kluci pochopili, že jim jde o život, a kolo raději odevzdali.
Když se v následujících desetiletích interpretovaly události osvobození s jednoznačným důrazem na zásluhy Rudé armády, Richard Praus věděl své o tom, kdo osvobodil Písek. To byl důvod, proč se k prožitkům z dětství jednou bude vracet. Vojáky obou armád ale vnímá podobně. „Já uznávám jednu i druhou armádu. Já se na armádu dívám očima prostého vojáka, nikdy ne toho, který je nahoře a velí. To už je potom politika. Ale ti prostí vojáci nasazují svůj vlastní život,“ vysvětluje svůj zájem Richard Praus.

Járo, to je jistě velmi vzrušující a zajímavé objevovat historii ze starých negativů. Kdo tyto snímky nafotil?

Negativy snímků se našly asi před rokem na půdě domku určeného k demolici. Před pár léty tam bydlel jeden můj kamarád, který už není mezi námi, tak se domníváme, že to mohl nafotit jeho tatínek, podle situace na fotkách to je focené tady v obci, on sám by na to byl tehdy ještě dost mladý. Negativy přinesl před časem starosta s tím, zda bych je mohl oskenovat, teď jsou uloženy na OÚ.

Také jednu z té doby vlastním pokusím se ji tady dát i když jsem ji už samostatně vložila do své galerie .Nelze tak jsem ji nahrála na Rajče a dávám odkaz.Nejak mi ji nešlo naskenovat takže jsem ji jednoduše vyfotila ,kvalita nic moc.

fotka technicky pěkná, zapadá do své doby. A která seš Ty? A víš, že tam máš mezi Rusákama českýho vojáka?

Nebyla Růženka na houbách???Podle aktivity bych to soudila...Voják - ten bez vyznamenání?

ten, co má na čepici lvíčka a českou blůzu (druhý zprava), všichni Rusové nosili tenkrát rubašky.

SKVĚLÉ VZPOMÍNKY!!!!

Ale lvíčka- to moje oči nevidí...

Lvíček se nosí vpředu na levé straně loďky, byl z mosazného plechu, tedy na fotce světlý (tenkrát mi jich Svobodovci nalisovali asi deset, mezi kluky byl obrovský zájem), rudá hvězda se nosí uprostřed na švu a na fotce je tmavá, spíš není vidět.

nejenom českého vojáka ,ale i nádražáka přednostu stanice .Já na fotce nemůžu být ani jako ta malá holčička co sedí na tanku narodila jsem se 6 roků po válce.

Já mám fotku jen jednu, na které jsem (sama)v tom krásném kroji, který mi maminka ušila na vítání. Žel - zakrývám si obličej, protože jsem se styděla. A žel - nemám nyní scaner.