Trocha historie

Datum, jak praví Jára Cimrman, „své slavné prohry“ u Lipan vzpomínat můžeme, ale následující události nikoliv, protože se stala patrně tak rychle, že ani nevíme, kdy k ní došlo.
Ano, to je to slavné pole ve Stadicích u Ústí nad Labem (snímky z roku 1981) odkud od nedokončené práce zhruba před 1400 léty zběhl jistý Přemysl, aby se namísto pluhu chopil žezla, doslova a do písmene zapíchnuv živnost i bič prý právě přesně v místě nacházejícím se uprostřed stávajícího pomníku. (Dodnes je vidět, že od té doby na to pole už nikdo nesáhl.) Omlouvám se, jsem si vědom nepříhodnosti svého slohu, čeština se chová k dějinným osobnostem a prominentům jinak. Historik by asi napsal o Přemyslovi ne že zběhl nebo utekl od rozdělané práce, ale „odebral se s poselstvem ...“ atd. Ale nejde jen o Přemysla, vzpomenu jiný případ, kdy Napoleon při útěku z internace byv dopaden a vyzván k tomu, aby se vzdal, ze vzteku že mu plán nevyšel, zařval své proslulé „Merde!“ (v překl. „Hov.o!“). Kdysi kdesi jsem ale četl, že velký vojevůdce nezařval, ale „vzkřikl“. Cítíte v tom tu vznešenost a rozdíl? I když jde vlastně o tutéž věc?

...cítíme, i když šlo pořád o to "merde" :-))

Nejen Slavkov ale i Brno ! Poměrně krátkém časovém úseku necelých čtyř let zažilo Brno dvě okupace francouzským vojskem císaře Napoleona. Zvláště první z nich měla pro město a jeho obyvatelstvo tragické následky. 19. listopadu 1805 vstoupily Brněnskou branou první jezdecké oddíly maršála Murata, o den později přijel uprostřed své gardy i sám císař. Poprvé v historii Brna se tak nepřátelské vojsko objevilo uvnitř hradeb města, přeměněného v uplynulém století v mohutnou pevnost, a bez boje obsadilo i jeho dosud nedobytnou citadelu - Špilberk. Tisíce francouzských vojáků zaplavily nejen opuštěné kasárny, ale také kláštery a domy měšťanů. Výstavné šlechtické paláce a domy městské honorace se staly dočasným obydlím generality a vysokých důstojníků. Sídlo nejvyšších zemských úřadů se stalo sídlem samotného císaře a jeho hlavního stanu, včetně maršála Mortiera, určeného za vojenského velitele Moravy.

Jardo jestli seš na fotce ty ,asi jo tak ty bys tehdy stál za hřích !!Ach jo škoda že se čas nedá vrátit !

tím obrázkem naznačit, že každej "plesnivej dědek" má za sebou něco takového. Víš, kolik úsilí, práce a času bylo zapotřebí k tomu, abychom vypadali tak, jak vypadáme dnes? Měli byste si nás za to vážit a nekoukat za roh.

Skvělý příspěvek a skvělé fotečky.Díky za trošku hustorie.

Jak z filmu Černý Petříček.....Tady to mám sešmejděný, ale tu Moravu jsem odflákla

film Černý Petříček jsem nikdy neviděl, tak jsem mimo, ale pokud jde o Moravu, můžeš začít hned dole, jeď na Jindřichův Hradec, odtamtud na Telč, při cestě Ti asi na půl cesty k Telči vpravo zůstane Kunžak-významné místo letecké bitvy ze druhé světové, Němci tam sestřelili jeden (nebo víc? už nevím) bombardérů, když se vraceli z náletu na pardubickou rafinérii na základny v Itálii, jeden z motorů sestřeleného stroje se utrhl a vlétl do jednoho domku kde zabil paní. V Telči pak je toho víc, krásný zámek a nedaleko v lese rozlehlá zřícenina hradu Štamberka. Byl to hrad Templářů a ještě dnes lze nalézt v lese na skále tajemné nápisy. Kdysi na jednom školním výletě se tam ztratil školák, nejspíš se někam propadl, nikdy jej nenašli. Z Telče pak můžeš jet na Dačice a Vranov nad Dyjí, tam je doslova na skále nad Dyjí krásný zámek. Když jsme tam byli, fungovala po dlouhém přehradním jezeru lodní doprava a dalo se dojet až na hrad Bítov, kde byla expozice věnovaná pejskům. No, a z Vranova šup dolů na Znojmo, vidím Tě dvojmo, ve Znojmě rozhodně stojí za návštěvu znojemská rotunda s freskami z roku 1134 a muzeum, kde stála na dvoře věrná kopie prvního hromosvodu Prokopa Diviše. Za návštěvu stojí i znojemské sklepy, no, a kyselé okurky tam potom seženeš taky, kde jinde, než ve Znojmě, že? A až se z toho vyspíme, pojedeme dál.

tam se moc těším jedeme tam s klubem stomiků v září a právě máme naplánovanou prohlídku rotundy,sklepy nějaký klášter a je tam nějaká novinka ? Asi. Projížďka vláčkem či co. Vinného sklípku se nebojím prý lidé kteří neholdují radovánkám vína dostanou malou lahvinku domů.

Tak máš švédskou košili- hit.Mimo ten Štamberk-to jsem prošmejdila.Mikulov a Pálavu mockrát.Ale jedeme dál , baví mě to.
Zalejvám.

...je fajn, i když někdy s nervama, já jsem toho příkladem. A moc ráda se kouknu, kde jsem byla - znovu a kde jsem nebyla - i prstem po mapě, nebo s vámi ve vzpomínkách. Čau.

jestli je tam nějaká novinka? Určitě. Strašně moc novinek, aspoň pro mě, já tam byl v roce 1956

Tak to bys měl do Znojma zavítat za ty roky se tam toho určitě hodně změnilo !

Znojmo v roce 1929 to mě podrž tam se lidé nejvíc věnovali místo vínu vodě !

jenom znojemská věž vypadá stále stejně jako pardubická Zelená brána, jako dvojčata! Taky jedna zvláštnost.

Dobře, strčíme do kapsy poslední nedojedenou znojemskou okurku a počkáme na vrtulník. Pak necháme za sebou Pálavu, Nové Mlýny, Břeclav a necháme se vysadit v Mikulčicích na Velké Moravě. Nevím, jestli tam už náhodou nepostavili vyhlídkovou věž, ono toho jenom tak ze země moc vidět není, je to "placka", ale zajdeme do místního muzea, kde jsou k vidění skutečné skvosty. Je tam taky řada kosterních nálezů, jeden se vymykal - negroidní lebka, důkaz, že na Velké Moravě žil kdysi taky černoch, pozná se to snadno, kosti bělochů mají barvu okru, negroidní kosti mají barvu popelavě šedou. Po návštěvě Velké Moravy bychom mohli na skok do Strážnice, zajímalo by mě, jestli tam ještě mají ten ohromný amfiteátr kde se pořádaly každoročně velké národopisné slavnosti, ale vraťme se trochu západně a podívejme se aspoň na skok do ohromného nádherného zámeckého parku v Miloticích, zámek samozřejmě můžeme navštívit taky, bude-li přístupný, no, a pak hajdy do Kyjova, v jedné písničce se zpívá "V tom Kyjově na rohu, stojí parta šohajů..." nebo tak nějak. V Kyjově na náměstí je rohů víc, ale šuhaj nikde žádný, nebylo divu, když jsem tam byl (1980), bylo vedro jako dneska, seděli v hospodě.

cestování s tebou je opravdu nejen poučné ,ale i zábavné !

Tady se chytám všude, kolem Moravy jsme exkurzovali, taky jsem tam byla na brigádě na vykopávkách 65-68 -se štětečkem, ale jak jsem mohla, zdrhala jsem k řece a pozorovala /tehdy nefotila-/ želvy.Poštípaná.
To jsem projela - kroje- jízdy- v Kobylí máme kamaráda- vozí vínko.Strážnice- každým rokem tam mám folkové vnučky .Díky ....Hezky jsem si zavzpomínala...Do opravených Milotic bych se ráda podívala.....
Jsem zvědavá na další trasu....

Na Moravu jsem nejezdil jenom na výlety, na Moravě jsem býval dosti často i služebně. Mohl bych psát třeba o krásách kraje pod Buchlovem kolem Uherského Hradiště, atd., zjišťuji ale, že nevím, co bych napsal třeba o moravské metropoli, o Brnu, kde jsem býval asi nejčastěji. Po jakési reorganizaci byla brněnská geodézie nadřízená pardubické, takže jsme tam jezdívali na podnik. Z celé té nudné cesty dlouhé asi 160 kilometrů mě asi vždycky nejvíc fascinovaly Letovice, resp. letovický kopec. Byl to pěkný krpál, v době, kdy se jezdil cyklistický Závod míru budil mezi závodníky hrůzu. Pokaždé, když se peloton blížil k Letovicím, začaly se množit úniky. Slabší vrchaři se snažili vytvořit nějaký náskok, aby pak mohli před kopcem slézt s kola a kolo vytlačit nahoru pěšky. Mně ale fascinoval tenhle kopec s druhé strany, ve směru od Brna. Když jste vyjeli nahoru určitou rychlostí, nastal nahoře na vrcholu kopce, kde se cesta začala hned po jeho zdolání zase svažovat prudce dolů, asi tak na vteřinu nefalšovaný „stav beztíže“, kdy se vám na okamžik ocitly všechny vnitřnosti až v krku. Takhle nějak nacvičovali stav beztíže budoucí američtí kosmonauti, jenomže v letadle. My měli jen auto. Byla to jenom legrace na pár okamžiků pro zpestření dlouhotrvající cesty. Na jeden stav beztíže ale nezapomenu. Vraceli jsme se z několikadenní služební cesty z Bratislavy přes Brno, dálnici jsme koncem šedesátých let na našem území ještě žádnou neměli, přijíždíme do Letovic, ptám se řidiče, zda stav beztíže bude, on jen kývnul a už jsem cítil, jak se služební volha rozjíždí ke „kosmickému letu“. Zapomněli jsme ale na jednu maličkost, že za námi na zadních sedadlech, unavený náročným jednáním, spí náš pan ředitel. Blížíme se k našemu „vyvrcholení“, teď, teď přejíždíme vrchol kopce, vnitřnosti stoupají do krku, všechno kolem nás je na okamžik neuvěřitelně lehké když ze zadního sedadla „kosmické kabiny“ přichází náhle mohutný křik a příkaz okamžitě zastavit. Stojíme a pan ředitel nás dobrých pět minut nepřetržitě kárá – no, kárá, některá slova slyším dnes poprvé – za nepříliš opatrnou jízdu. Nevím, co způsobilo takovou reakci, snad nějaký náhlý děs, že právě teď a tady všechno, co jsme tam snědli a vypili, musí neprodleně ven, jinak nevím, nic se přece nestalo, kola vozu ani při stavu beztíže neztratila kontakt s vozovkou. Asi po pěti minutách je nám povoleno pokračovat v cestě. Chtěli jsme mít na vteřinu vnitřnosti v krku, teď je tam máme i po zbytek cesty do Pardubic i přesto, že se vlečeme striktně nařízenou šedesátkou. Byl to jeden z mých posledních stavů beztíže. V Letovicích brzy zprovoznili silničáři přeložku místní komunikace, která se vyhýbá temenu kopce a podobná povyražení skončila. Jó, to byly časy......

...tak my jsme se mu při našich pozdějších cestách na Jižní Moravu těsně vyhýbali. Ale byla jsem tam 2x jako mládě a vzpomínky mám taky pěkný. Třeba jak jsem se strašně lekla, když mě tam vzal můj šéf na služební cestu "na zkušenou" do VTEIn ve VAAZ, jelo se služebním autem - a na nějaké křižovatce spolujezdci zahlásili řidiči "zleva dobrý, zprava ta(n)ky!" Byl mi ukázán Brněnský drak a taky se šlo ke Kapucínům (ty mumie), to moc nemusím. No a v téže době taky 1x podnik. zájezdem na BVV. Od té doby jeden bezpečnostní technik nemohl klidně spát a já brzy změnila příjmení ;-)).