100 let

V březnu to je 100 let, co se narodil Bohumil Hrabal. Je to pro mne neuvěřitelné, jak ten čas letí, ostatně i mojí mamince by letos bylo 102 let. 
Milovala jsem Hrabala, byl to talent od pánaboha a ve své knihovně mám všechno, co napsal. A nečetla jsem to jen jednou. Moc se mi na jeho psaní líbí, jak popsal všechny ty události s úsměvem.  Postřižiny,  Obsluhoval jsem anglického krále. Jak to bylo díky Menzlovi nádherně zfilmováno. Hrabalova tvorba vyzní ve filmu skvěle. Jen velká škoda je, že Krasosmutnění, které je vlastně pokračováním Postřižin, asi zfilmováno nebude. Paní Vašáryová už hrát nechce a bez ní by to asi ono nebylo.
V roce 1963, kdy B.H. vyšel na literárním nebi,  nám přednášela českou literaturu paní profesorka Janáčková z filosofické fakulty. Otevřela nám cestu k Hrabalovi, tvrdila, že on a Páral budou stát po boku Karla Čapka. S tím Páralem – nevím,  jestli se nesekla, ale s Hrabalem jí dávám za pravdu.
Bohumil Hrabal, když se jeho život naplnil, od nás v roce 1997 odlétl se svými holoubky.