Moje panenky v evropských krojích 2

prvně jsem zkusila Galerii, ale moc pěkně to nevyšlo. Nevím, proč se fotka té stařenky panenky přenesla jen zčásti - hlavička, na počítači je pěkně celá sedící. Tak se aspoň podívejte, jak vypadá sníh na kladenském sídlišti.

...to máš pěknou památku na své cestování.
Jani, text, který chceš uvést k založenému albu se píše hned pod název alba a musí se uložit. Pak se dá "zpět" a teprve pak se nahrávají fotky. Ale to vychytáš. Text se dá i zkopírovat ctrl/c
a vložit ctrl/v, tam kam patří a co tam nepatří pak vymazat. Ale napoprvé je to víc než dobré.

Dalo mi to fušku, ač v mailech běžně obrázky posílám. Děkuji Alence za návod a zdravím.

...také zdravím. To je jenom o zvyk a poddá se to, uvidíš. Každý web to má trošku jinak. Chce to častěji opakovat. Hezký den.

Panenky, pěkná sbírka.

Ve své sbírce mám z těch tvých jen toho plaváčka tyhle tvoje z cest se tady nedají sehnat máš být nač pyšná to jsou opravdu sběratelské kousky

Infantilní koníček.
Johana (Jana)

Krásné sběratelství.Škoda že jsem si z dětství neschovala nějaké panenky. Jen vnučka má na půdě nějaké barbíny a pak jednu s hadrovým tělem která je velká jako mimino. Když byla v zavinovačce tak vypadala jako živá. Měla by ji mi půjčit. Zase bych si hrála. Už mám na to věk :-)

každý koníček - hobby je vlastně infantilní záležitost, když se to tak vezme. Děláš něco, co vlastně nijak nepotřebuješ, nepřináší ti to ani zisk, spíše někdy peníze ubírá. K nezaplacení je ale ta radost, kterou ti to dává, pravda, někdy až dětinská. A proč panenky? Jsme přece ženské, každá z nás k nim měla v dětství vztah a těm šťastnějším to zůstalo až do dneška.

Před časem, už je to hodně dlouho, jsem slyšela přednášku jednoho psychologa. Obracel se na mladé muže a říkal: Přijdete-li do bytu své nastávající a uvidíte tam na poličce panenky, prchejte od ní. Vaše manželství s ní nebude šaťastné, je to rozmazlená a nesamostatná žena.
Škoda, že jsem to neslyšela před tím, nežli se oženil můj syn. Jeho nastávající měla taky všude panenky. Ona je přesně taková, jak to líčil onen psycholog.
Co já ale nadělám! Syna jenom lituju.
Přeji pěkný den.
J.

...a co plyšáci - medvědi, o těch ten slovutný psycholog nebásnil? Jako dítě jsem nikdy medvídka neměla, a tak jsem si jich několik pořídila, až co jsem sama. Tak doufám, že už tou svou infantilitou nemohu nikomu jinému uškodit, než sobě. Sbírám, resp. sbírala jsem toho v životě mnohem víc. To by byl tvůj odsudek ještě horší?

co se do takového malého panelákového bytu vejde. Kromě evropských panenek ještě krabice a piksly s pohlednicemi tu- i cizozemskými, předeurové mince evropských států, po mamince krabice od bot plná v miniaturách různě utajených řezátek na tužky, dědovy medaile z I.světové a prvorepublikové bankovky už jsem dala vnukům. Výčitky ze strany manžela nehrozí - u něj najdete plata s odznaky, krabice rodinných pohlednic k svátkům, známky, pivní tácky a etikety, nic nevyhodí ale ani neuspořádá, takže problém...

za nesváry a rozvody určitě panenky nemohou za to můžou jen a jen lidi . I kdybys tu přednášku psychologa slyšela než se tvůj syn oženil stejně bys mu manželství nedokázala rozmluvit.Panenky sbírá spousta lidí a mají manželství šťastné. Jsem živoucím důkazem pro onoho psychologa že nejsem rozmazlená a už vůbec nesamostatná .

Jako kluk jsem si s panenkama nehrál, a prvního plyšového medvídka jsem dostal na památku až při svém odchodu z chrudimského katastru, to mi bylo už 29, takže jsem si s ním už taky nehrál. Jako kluk jsem hraček moc neměl, spíš nějaké stavebnice a tak. Když už jsem udržel nůž, obyčejně jsem zmizel s kudlou někam na dříví, vybral si tak dvě-tři polínka, zasedl v kuchyni k uhláku a tam se pak pokoušel vyřezávat různé modely, letadla nebo autíčka. Vždycky to nedopadlo nejlíp, když to bylo k něčemu, nabarvil jsem to vodovkama a bylo hotovo. Pak si to musel každý model samozřejmě odpracovat. Musím přiznat, že jsem nikdy nic z toho neprodal. Na kšefty jsem nikdy nebyl, docela bych se styděl si za to něco říct, ale znal jsem lidi, co by dokázali prodat třeba na jarmarku pod názvem „Sliz obludy Loch Ness“ ve skleničkách i svou vlastní rýmu, no, promiňte, trochu jsem se zapovídal. „Vlastní tvorba“ mi vydržela asi tak do deseti, do jedenácti roků, pak jsem se upsal sportu a s hraním byl konec.
Kruciš, zase je tu prázdno, jako by se předvelikonoční půst vztahoval taky na literární projevy. Johanko, já bych byl taky rád, kdyby to tady hučelo jako v úle. Taky bych se rád bavil. Já jsem před časem odešel na odpočinek a na web jsem už přestal chodit, ale počasí je na draka a trochu jsem marodil, tak jsem se v posledních dnech taky tak trochu pocoural po internetu a z nudy i něco někam napsal. Já jsem už starej, hodně vopotřebovanej voplesnivělej dědek, co sem za ta léta do obou Mílových Šedesátek už napsal úplně všechno a kterej už nemá světu co dát, jen občas tak nějak „vypomůžu“, ne vždycky to ale dopadne podle představ. Třeba poslední příspěvek o Praotci Čechovi jsem měl původně vymyšlený úplně jinak o něčem jiném, jenže během psaní jsem to zapomněl a na to, jak to mělo vypadat původně jsem si nevzpomenul dodnes. No nic, marodění končí, pomalu je půlka března, jak počasí dovolí, začnou jarní práce a nuda bude pryč.

Kdepak tu já neznám když si nehraju s panenkama tak háčkuju slepičky a očepičkovávám vajíčka to když je venku hnusně . Včera se vyčasilo i sluníčku se přišlo kouknout na ten nepořádek na zahradě ,tam haluz tam ulítlé sklo od skleníku ,jinde krmítko a kastrol pozůstatek po slépkách atd.. Tak jsem něco pouklízela ostříhala keře a víno nechala protože tím jak byla zima taková jak byla už je na prožezání vína pozdě. Odkryla chvojky ze záhonu česneka ,krásně vyrašil . Docela se těším až se budu moci hrabat v hlíně .Docela se děsím slimáků měli výborné podmínky žádná velká zima a určitě jich bude o milion víc.Nemluvě o hraboších ti mě štvou víc než slimáci. Jardo nemusíš se nudit můžeš napsat nějakou báseň nebo pomalu oleštit traktor ,co nevidět začnou polní práce !!!!!!!!

Aby to tu hučelo jak v úle, na to by bylo potřeba více včeliček. Je nás málo aktivních a skoro jsme si celé řekli. Jenže blogeři - ti píšou pořád. Asi nemáme dost dlouhé spisovatelské střevo. A ze zájmu jsem se podívala na druhou půlku našeho původního webu - Šedesátku. Tam je to ještě horší. Zdá se, že tam chodí jen správce a redaktor. Mají to tam propracované, že vidíte, kdy tam kdo byl. A členské příspěvky? Někde před Vánoci. Psací Ema taky zmizela. Seniorské weby někdy zanikají.Kdo si vede dobře je "íčkko", ale to mi moc"senorské" nepřipadá. Vkládání článku je tam složitější a podléhá cenzuře. Lidí je tam dost a dost se hádají. A některé jejich příspěvky by mi asi zvyšovaly krevní tlak.

...a bolely je nohy :-) jako mě (pokus o vtip).
Já jsem v dětství taky moc panenek neužila. Měla jsem nejmilejšího takového malinkého plaváčka za korunu s připlácnutýma ručičkama a nožičkama. Toho jsem oblékala, obháčkovávala, šila mu peřinky a celé se to vešlo do toho nejmenšího dětského kufříčku.
Jsem moc ráda za to překvapení, že tu při pondělku něco od někoho je. Díky! Když někdo žije sám, tak aby vůbec vyžil, nemá čas se nudit. Většinou se nudíme s někým...to mi nehrozí. A jen bych k té "nudě" na káčku vznesla otázku, čím konkrétní osoba přispěla k tomu, aby tady ta nuda nebyla? Ono je to jednoduché, když se jeden jenom veze a očekává pravidelný přísun zábavy. Ale to lze právě třeba na portále jako je íčko, tam je přes 5 tis. uživatelů a redakce se taky činí. Seniorské weby už jsou tak koncipovány, že si je lidi dělají převážně sami. No a s takovým "mini" obsazením, jako máme my, se to jinak nedá udržet, než když se o chod webu přičiňuje každý. Jenže i ti skalní přispěvatelé se časem uondají, jak pravdivě napsal Jára. Jsem na tom stejně - že už jsem se vypsala. A to zrovna na webu, který naše dílka nadobro utopil. Navíc odjakživa víc fotím, než píšu - tedy jsem schopná k fotkám něco jako průvodní slovo napsat. Ale netroufám si sem víc fotek a častěji cpát. Také nás už mnohé zrazuje zdraví a naše bývalé aktivity, o kterých se dalo psát, řídnou. Je toho víc, ale pořád se s tím ještě něco dá dělat.
Milí přátelé, přeju vám hezké předjarní dny a hodně zdraví!

ale ta pětasedmdesátiletá fešanda na mé fotce byla původně panenka mého manžela (taktéž Jardy), kterou mu koupila po narození moje trochu (nebo dost) potrhlá tchýně. Ale - do debaty bych měla spíš jiné téma, kterého jste se tu také dotkli a sice "jak se k stáru zabavit" a nenudit se. Zatím se mne netýká, jak já s oblibou říkám: je pořád víc věcí, které MUSÍM a moc málo těch, které MŮŽU. Je to ale asi dobře, protože potom si člověk volný čas víc vychutná. Diskutabilní by byly ale ty povinnosti, protože obskakovat mého zdravého lenocha, který celý den se jen přesouvá mezi houpacím křeslem pod televizí a postelí a nudí se s nezbytnou cigaretou v puse, mne docela dost nebaví. Je ale fakt, že bych spoustu času trávila jinak na počítači, této "hračce" jsem dost propadla a je mi to často z jeho strany s opovržením vyčítáno. Musím se ale ještě pochlubit, že už máme s kámoškami sjednaný "kytičkový výlet" na pátek, pojedeme do Prahy do Botanické do Troji na orchideje a potom si ještě odskočíme do Královské zahrady u Hradu na hyacinty a jiné jarnosti. Tak záviďte. Zdravím.