CESTA DO FRANCIE III.

Z více důvodů, které nebudu rozvádět, nám naše CK nedopřála ani jeden ze slibovaných fakultativních výletů, což bylo pro nás obě velikým zklamáním. Ale nevzdaly jsme to a delegátka CK nám byla nápomocná. Navrhla nám zapůjčení jízd. kol a 8 km cyklovýlet po bezpečné cyklostezce do Saint Tropez. Bereme to, jsme obě kolařky a v úterý již s batohy na zádech míříme k sídlu CK pro kola. Nezbytné úpravy ochotně provede manžel delegátky - vyzkoušeno - Hela ještě fasuje řetěz a zámek a vyrážíme s odhodláním na opačný konec kempu, kde cyklostezka začíná. Počasí nic moc, ale neprší. Po chvíli jízdy si vzájemně postěžujeme, že nás úzká sedla tlačí a Hela vytahuje deky, bez nichž nedá ani ránu. Sedla omotána, zajištěna igelitkou a jedeme mnohem pohodlněji dál. Za 3/4 hod. jsme na pokraji St. Tropez a vidíme sjezd k moři - Hela kurtuje kola a jdeme se posadit na schůdky na břehu a oddáváme se nekonečnému šplouchání vln - vždyť moře je tak krásné za každého počasí! Fotíme a po chvíli se vydáváme dál. Cyklostezka končí, musíme jet jak se dá - po vzoru jiných i po chodníku. Hela zajišťuje kola naproti Hotelu de Paris a proslulé četnické stanici. Bohužel z ní moc nevidíme, je obehnaná plotem a lešením. Prý bylo na čase, vloni již málem padala turistům na hlavu. Opět nezbytné focení a hurá do blízkého přístavu. Tam Hela po čichu míří rovnou k molu osobní přepravy. Rychle studujeme jízdní řády a podruhé bohužel - je po sezóně a pravidelné linky už nejezdí. Hela to nevzdává - opodál kotví parníček a je u něj kapitán a plavčík a na vývěsce informace o okružní plavbě zálivem. Rychlá domluva rukama-nohama, anglicko-francouzsky a ve 12 že vyplouvají. Každá 10 Euro. Máme tedy 3/4 hod. na prohlídku zbytku přístavu, historického středu města, nalezení WC, kol a přesun na molo. Není to sice moc daleko, ale cestou je tolik lákavých záběrů pro foťáky - jedna loď krásnější druhé, lidé, malíři, domy a uličky s nezaměnitelným koloritem a najednou jsme ztratily stopu ke svým kolům. Letíme jak splašené, Hela nedbá, že jdeme blbě a vzdalujeme se. Ptám se na cestu k hotelu Paris, už jsme poblíž, ale nevíme to, čas kvapí, já už to pomalu vzdávám, ale než Hela kola odemkne, dojdu také. Ona nasedá, nekouká vlevo vpravo a řítí se zpět k přístavu. Závora dole, kordón policistů před ní, svítí červená, ale Hela udělá jen "myšku" a tradáá!! Já tedy slézám, počkám na zelenou a spořádaně přejdu a nasednu až za závorou a tam na to taky šlápnu. Dojezd ve 12:03, čekají na nás, nezlobí se!! Ještě že jsme to měly domluvené "per huba". Šťastné jak blechy se naloďujeme a po chvíli vyplouváme vstříc dalšímu dobrodružství. Na volném moři jsou docela vlny a s naší lodičkou to chvílemi pěkně hází. Plavčík moderuje, co je vidět na pobřeží, ale má mikrofon málem až v krku a není mu moc rozumět. Nevadí, domyslíme si to. Fotíme na všecky strany a já dojdu potácivě i na záď vyfotit, jak se nám "práší za kočárem". Paráda, jsme ve svém živlu! Pak obrátka na širém moři a míříme opět do přístavu. Nezbytná fotka s kapitánem a "merci garcons!" Vymotáme se z přístavu na hlavní komunikaci a Hela objevuje parčík, kde složíme na chvíli své kosti, posvačíme a Hela si na uvolněné lavičce po zásluze dopřeje nezbytných "20". Pak jedeme dál a stavíme na břehu pod krásnými piniemi u mola motorových člunů. Na molu se vystřídáme na focení, opodál kotví pestrá loďka, zvěčníme ji a po chvíli další jízdy sjedeme na pláž k moříčku, zrovna se na chvíli vyčasilo. Je zde krásně, ale již posezónně liduprázdno. Sbíráme mušličky a kamínky. Opět vyrážíme a zdravíme se s partou z našeho zájezdu, co to jde pěšky. Dojedeme na místo, kde jsme prvně zastavily ráno a opět se tam usadíme, povyprávíme si, pokoukáme, rozloučíme se, sebereme pár pestrých kamínků na památku. Hela se pokouší dohodit do nedaleko kotvícího člunu. V závěru naší cesty trošku spurtujeme, neb začíná krápat a já jedu opravdu nalehko. Vracíme s díky kola a jdeme zdravě unavené do našeho domečku.