CESTA DO FRANCIE IV.

...nahrála jsem fotky k poslednímu dílu naší cesty do FR.

Alenko, krása. Děkuji za „balíčky“ dokumentující zážitky z výletu „za hranici snů“.

to je krásy na světě !

škoda, že jsem se tam nedostala při těch několika toulkách po Francii. Byla jsem ale vždycky odkázaná na partu, sama jsem si na delší dobu do této země netroufala. Ale i tak jsem tam zažila hodně neskutečně krásných zážitků a dobrodružství.Šetřily jsme na ubytování a tak jsme spaly (3-4 ženské, většinou ale nespaly) jen při přejezdech vlaků. Byly to jen takové doteky, ale stačily jsme nasát atmosféru měst a hlavně krásné přírody. Okouzlila mne Bretaň, kde se na jaře k jejímu zelenobíločernému zbarvení vesniček přidávaly pestré pugéty nakvetlých hortenzií, byla to nádhera. Kytičkami byl i zahlcený Quimper, když jsme tu projížděly za menhiry Kamaretu, přístaviště rybářských lodiček jak ze Zrzavého obrázků. Potom obdivuhodný jako přízrak z moře se vyloupnuvší Mont St. Michel, v obřích hradbách sevřená pevnost St.Malo, z níž jsme si vyšláply, když moře "odešlo" na blízký ostrůvek. Ze zámků na Loiře jsme viděly jen dva Blois a Ambois (tady se středověkou slavností v dobových krojích - bylo hodně přes 30stupňů). Z katedrál si vzpomínám na tu v Albi s nástěnným vyobrazením hrůzných pekelných muk, když nebudu hodná a v Chartres zase na záhadné bludiště vytvořené v mozaice podlahy. Zážitkem byla i pro mne, bezvěrce, návštěva Lurd, dodnes mám doma decku lurdské vody. Hlavně ale mne okouzlovala příroda, třeba průjezd Pyrenejemi vláčkem z Perpignonu a Monpellier k Andoře. Byl konec dubna a my jsme si kvůli výhledu vybraly nekrytý vagonek. Sluníčko svítilo na mráz, my jsme sice mrzly, ale nadšením hulákaly v každém tunýlku na trase. V Avignonu je působivé monstrózní papežské sídlo, jen ten nedokončený mostek mne nijak nezaujal (já bych o něm písničku neskládala). Vlak projížděl údolími s nekonečnými břehy vinic, nad nimi obří nápisy s uvedením osázených odrůd. V centru Provence v rozpáleném Aix-en-Provence zase polední obědová siesta v zahrádkách restaurací ve stínu pod "tunelem" alejí platanů. V trochu ušmudlaném Bordeaux jsme se trochu zasekly a vyjely jsme si na snad největší evropskou písečnou dunu, která tu postupně zasypává bory i vilky v nich. Cestou jsme se také samozřejmě namáčely, jak v Atlantiku třeba v Biaritzu, tak ve Středozemním moři u španělských hranic. Bylo těch dojmů moc, třeba v pohádkovém Carcassone, nebo v podvečer v Chamonix pod Mont Blancem. Sluníčko ještě oranžově ozařovalo vršky skal, ale dole v městečku už svítily neony obchůdků, mám fota, ale bohužel jen papírová. Samostatnou kapitolou dojmů je Paříž. Tu jsem zažila v říjnovém chladu i prvomájovou (s odskočením si do Versailles) i v pozdněmájovém vedru, kdy jsme lezly na Martových polích do fontán zchladit se. Ráno ještě v nedbalkách i popůlnoční při přesunu (sama) z nádraží Montparnass na Lyonské garé, v celodenním brouzdání i při průjezdu třeba ze Španělska nebo Portugalska. Paříž má své kouzlo, ale - věřte - Praha je fotogeničtější. Bylo to krásné a bylo toho dost. Francii mohu také jako Alava doporučit a nejen její jih, i když, přiznám se, dneska už bych vzhledem k situaci v Evropě paty z Česka nevytáhla. Omlouvám se za případné chyby v názvech, nejsem franštinářka a navíc líná hledat v mapách. Zdravím všechny tulačky.

..za tvůj "zaujatý" komentář. Byla jsem ve FR potřetí, ale jinak na tebe samozřejmě nemám :-). Já jsem si svůj sen o Francii začala plnit až jako vdova. Byla jsem v Bretani i v Normandii - letem světem - také v květnu, takže něco z toho, co jmenuješ, jsem též poznala. Rouen - Jana z Arcu, Mont Saint Michel mne nadchnul, Atlantik na několika místech taky (Fécamp, Étretat, Arromanches, St. Malo, Le Havre...). St. Malo mne taky nadchlo, protože vlastně po válce povstalo z komplet. trosek. V Paříži jsem byla 2x (z toho 1x jenom po Paříži+Varsailles), ale pokaždé Eiffelovka a plavba po Seině.) a zamilovala jsem si Sacré Coeur a Montmartre... Zámky na Loiře - mne bohužel minuly, ale znám je jinak. Ahoj!

Dnes od samé radosti, že bude dlouhá noc, jsem vzhůru už od dvou hodin.
Mohla jsem si tedy ještě jednou a v pohodičce prohlídnout vaše "balíčky" jak to pěkně Alenka nazvala.
Je to paráda. A počasí stálo při vás.

...všem za komentáře a jsem ráda, že jsem se mohla s vámi podělit.

Už jsem dočítala dvě poslední, ale fotky všechny, moře je moře.Povedené .Už plánujete další rozptýlení v cizině?