Dneska vás vezmu s sebou na svůj milovaný Sever

Nočním vlakem z Osla do Bergenu (zaspala jsem příjezd, budí mne až průvodčí a tak rychlý výstup skoro s botami v zubech). Dneska žádná prohlídka hezkého přístavního města ani jeho památek, to už znám z dřívějška, jdu do Informací. Cestou míjím známou kašnu se sochou Griegova učitele hudby s housličkami. Teď na podzim už je bez vody (Bergen má zálibu ve vodě, i když asi vzhledem k tomu, že zde prší 360 dní v roce, je to s podivem) a po dně se tu batolí houfek dětí sotva dvouletých, hlídaný dvěma slečnami. Ty mají co dělat uhlídat tu droboť, děti lezou po kulatých balváncích, na kterých zanechávají svačínu (toust se zavařeninou), které dítě momentálně je nejblíž se zakousne, někdy i všudypřítomný racek, hygieno, zavři oči, jiný kraj, jiný mrav. Na Informacích zjišťuji potřebné a tak potom z autobusáku odjíždím do Troldhaugenu. Mám smůlu, že řidič autobusu, u kterého si kupuji lístek, asi nerozuměl mé pantomimě a tanečkům, že mne má upozornit na výstup a nečekat, až "zazvoním" zatáhnutím lanka přes okna (cinkcink jak před léty průvodčí v pražské tramvají) a dojela jsem do pustiny na konečnou, nechal mne ale s ním se vrátit. Dál už idyla, krásná cesta podzimním lesoparkem, říjnové ráno, tudíž žádní turisté. Vynechám z úsporných důvodů vnitřní prohlídku skladatelovy krásné vilky, kterou mu postavili vděční a na svého rodáka pyšní Norové, špicluji sklem ve dveřích chatky, kde tak rád skládal, skromné zařízení - pianino, gauč, u okna s výhledem na vodní plochu psací stůl s dřevěným křesílkem s područkami. Ve skále vytesaný koncertní sál otevřený skleněnou stěnou k chatce a vodě. První sluneční paprsky rozpouští mlhu a jinovatku a přichází těžká romantika tohoto krásného přírodního koutku, kde věřím, že se noty ke skládání daly přímo kolem sbírat. Doráží první návštěvníci, tak ještě zamířím ke skalnímu hrobu Edvarda a jeho ženy Niny. Díky, Pane skladateli, že jsem tu "live" mohla prožít tu krásnou Ranní náladu z Vašeho Peer Gynta.