Pěší a moto turistika

- přiznávám se bez mučení - já..jedenkrát,a hrozně jsem se těšila..bylo to někdy v 78-79,se spolužačkou jsme zdatně vyrazily,asi po půl hodině cesta zatočila mezi chatky a spolužačka hlásí"Hele,sněženky" - otočím se,kde v červnu kvetou sněženky a "křup" a já na zemi a kotník...až tam... lidičkové z blízké chaty byli tak hodní,že mě odvezli na pohotovost,kde jsem vyfasovala octanovej obvaz,radu zůstat v klidu a po návratu do tělocvičny,kde byl star i cíl i teplou židli a tužku a funkci zapisovatele došlých... den se už pomalu chýlil k večeru,a kamarádka nešla a nešla - až v noci kolem 23 se úplně vyčerpaná doslova doplížila k evidenci - v Putimi chytla posunování vlaků u nádražního přejezdu - úplně jí ztuhly svaly a ty poslední kilometry šla víc,než 4 hodiny,rychlejc to prostě nešlo... Ale medaili jsme dostaly obě - už dávno ji odnesl čas...

Mohlo to být taky v podobných letech, jako u čeredky, vyrazili jsme parta známých z práce, já se starší dcerou a tuším, že z Olbramovic. Ráda na to vzpomínám, byla legrace, byť únava dělala své, ale dobrá nálada vydržela až na prčické náměstí, kde se odehrávaly nějaké koncerty kapel. Prima akce!

V nedaleké obci byla rodina cikánů, která se trochu "vymykala". Matka se o děti vzorně starala a pracovala stejně jako otec dětí. Jako děti se kamarádili s ostatními a mladá cikánka nebylo jí víc než 18, při klábosení s kamarádkami mezi řečí pronesla slova "Jděte do Prčice". Začala legrace, která vyústila ve vyhecování k pochodu "Praha - Prčice", později "ale i odjinud". Historii pochodu najdete snadno, jen trochu upravenou. Jak začal, víceméně jen z hecu, pochod narůstat na popularitě, tak se do toho přidaly patřičné instituce a hlavně svazáci.

Nedávno byl v jednom dílu seriálu Vyprávěj. Viděla jsem to jen náhodou. Prčičáckou botičku nemám a taková jsem bývala turistka!