Rhodos - co ještě stálo za to

V době, kdy jsme měli půjčené auto, jsme objeli celý ostrov a projeli i jeho vnitrozemí. Navštívili jsme vyhlášené údolí motýlů - je to místo, kde se rozmnožuje jeden vzácný druh denní můry. Nejvíc je jich zde k vidění v květnu a červnu, ale jednu jsme přeci zahlédli. Při přejezdu z východního na západní pobřeží jsme se na chvíli zastavili na pštrosí farmě, kde kromě pštrosů chovají i řadu dalších zvířat. Také jsme si tu pochutnali na pštrosím steaku. Kdykoliv jsme uviděli zachovalejší ruiny johanitských pevností, neváhali jsme a šplhali na kopce. Ve vnitrozemí jsme též navštívili klášter archanděla Michaela, nejstarší klášter na ostrově. Váže se k němu pověst o zázračně uzdravené arabské princezně, je poutním místem už od sedmého století.
Na nejjižnějším cípu ostrova je úzkou písečnou šíjí připojen poloostrov Prasonisi. Tato šíje je v zimních měsících zatopena mořem. Fouká zde svěží vítr a moře zde je rájem všech surfařů a kittlerů.
Samozřejmně jsme se museli vykoupat v zátoce Anthony Mc.Quinna. Tuto zátoku dostal herec darem od představitelů Rhodu, když zde natáčel film  Děla z Navarone. Dar musel vrátit, protože řecké zákony neumožňují jiné vlastnictví pobřeží než státní. Momentálně se jedná o změně tohoto zákona - v rámci řešení krize- a tak asi padne tato výhoda Řecka a pláže se též stanou soukromým majetkem hotelů.
Při svých cestách jsme navštívili řadu překrásných i zajímavých míst, ale zdaleka jsme neobjevili všechny krásy Rhodu.