ŘÍM 2016

V neděli v odpoledních hodinách jsme se shromáždili  na parkovišti u KD v Ostravě, kde bylo společné zahájení pouti. Byly vypraveny 4 autokary. Každý byl označen jinou barvou, aby se nám to nepletlo.
Dostali jsme na krk šátek, stejné barvy jako autobus. Já byla v „modrém“  Byla jsem už v Římě po třetí, ale přesto jsme navštívili místa, kde jsem před tím nebyla.
Každý autobus měl v Římě svůj vlastní program. Setkávali jsme se večer a ráno v hotelu u snídaně a večeře a jednou denně jsme měli společnou mši sv.
Dala jsem si předsevzetí: Nezabloudit!! To už jsem v Itálii jednou zažila, není to nic příjemného a dívat se pod nohy!!! Pádu už jsem si poslední dobu užila víc, než je radno.
To se mi povedlo.
Vrátila jsem se moc unavená, ale bez újmy na zdraví.
Jeli jsme celou noc, s krátkými zástavkami na toaletu a protáhnutí.  Větší část cesty jsem prospala.
Do Říma jsme přijeli krátce popoledni. První setkání všech autobusů bylo v bazilice s. Pavla za hradbami. Prošli jsme sv. bránou, prohlédli se baziliku a pak se autobusem přesunuli se do opatství TŘÍ FONTÁN, kde jsme měli společnou mši sv. Po té jsme se dopravili k **** hotelu Rouge et Noir.
Cca 5 km od Vatikánu.
Po ubytování a sprše jsme se sešli u večeře.  Obsluha i jídlo bylo super. Snídaně byla v podobě švédských stolů. Také skvělé!
Na pokoji jsme se spolubydlící probíraly ještě zážitky z uplynulého dne a noci, ale po půlnoci už jsme zařezávaly.
Druhý den ráno, nás hned po snídani  dopravil  autobus k chrámu sv. Šebestiána, kde byla společná mše sv. všech poutníků. Po skončení, jsme si prohlédli katakomby sv. Šebestiána, které  patří mezi neslavnější katakomby v Římě.
V době od 12,30 do 15, 30 jsou v Římě všechny chrámy, muzea i ostatní památky uzavřeny.  Se svou známou jsme si daly k prohlídce městských uliček pořádný kopec italské zmrzliny. Po odpolední přestávce jsme si prohlédli významné chrámy a budovy. M.j. chrám sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu a velkého mystika, patrona exercicii . Jeho heslem bylo: „Omnia ad maiorem Dei gloriam." i „Vše pro větší slávu Boží."
 V tomto chrámě jsou uloženy ostatky sv. Aloise Gonzagy – patrona mládeže.
Dále pak Španělské schody a  Pantheon

Okolo 18 hod. jsme došli na místo, kde nás měl čekat náš autobus, aby nás dovezl na hotel, ale nečekal. Čekali jsme my.
Čekali také ostatní, kteří už na hotel dorazili , poněvadž večeře byla teplá a tudíž ji chtěli podávat společně všem najednou. Řidiči našeho autobusu byli skvělí, žádné problémy cestou tam ani zpět, jen malý nedostatek tu byl. V Římě se moc nevyznali. Takže naše skupina přišla všude poslední.  Ale pro nás bylo důležité to, že nás vždy dovezli bezpečně.
Nejkrásnější den celé poutě, byla beze sporu středa, 28. září.
Zatím co se ve Staré Boleslavi slavila slavnost hlavního patrona sv. Václava, my jsme se shromažďovali na Svatopetrském náměstí, kde jsme měli rezervovaná místa v prvních řadách a čekali na generální audienci Sv. otce Františka. Ta atmosféra se nedá popsat, jen ten kdo to kdy prožil, to pochopí…
Po audienci, kolem poledne, jsme měli volný program,to jsme skupovali většinou dárky a posílali pohlednice. V 15,30 hod. jsme měli sraz u Andělského hradu a šli připraveným koridorem za zpěvu písně „Bože cos ráčil“ a mariánských písní až ke Svaté bráně Svatopetrské baziliky . Krásné bylo to, že se k nám přidávali lidé z Česka, kteří tam byli individuálně, když nás slyšeli zpívat česky.
V 17 hod. u hlavního oltáře baziliky jsme s kardinálem Vlkem, biskupem F.V. Lobkowiczem a s dalšími kněžími z Česka výjimečně slavili slavnostní mši sv.
Každoročně to bývá  v tento den u oltáře sv. Václava, ale tam bychom se tentokrát nevešli. Byla to nádhera, jak se nesl bazilikou hlas českých poutníků… Byla to opravdu síla! Po mši sv. jsme šli za zpěvu Svatováclavského chorálu k oltáři sv. Václava a modlili se k sv. Václavovi za naši vlast.
Na hotel jsme přijeli dost pozdě, ale večeře byla zase skvělá. Ještě jsem zapomněla dodat, že jsme na večeři, ke každému stolu pro 6 osob dostali 2 láhve vína. To vlastně byla poslední noc v hotelu.
Takže jsme si ráno musely přivstat, sbalit se a hned po snídani nasedli i s kufry do autobusu, ty nás dopravily k předposlední svaté bráně, k chrámu sv. Jana v Lateránu. Po průchodu svatou bránou jsme si udělali společnou fotku všech poutníků.  Pak jsme prošli k protější budově, kde jsou umístěny
Svaté schody. To  jsou podle legendy schody, po kterých kráčel Ježíš Kristus v paláci Pontia Piláta v Jeruzalémě.. O jejich duchovním významu jako relikvii, které se přímo dotýkal Ježíš svědčí fakt, že téměř žádný poutník přicházející do Říma si nenechá ujít příležitost po nich vystoupit. Po těchto schodech se smí nahoru pouze v kleče. Já jsem to ani nezkoušela. I tak to byl jeden z nejnáročnějších dnů, jak jsem večer zjistila. Od Svatých schodů jsme došli k Baptisterium, pak jsme trošku pospíchali, abychom ještě do odpolední přestávky stačili navštívit baziliku sv. Klimenta kde je  hrob sv. Cyrila, našeho dalšího patrona. Poblíž Kolosea jsme si dali pauzu na jídlo a wc. Pak se vydali na nejnáročnější trasu (pro mne) k poslední svaté bráně, v chrámu S. Maria Maggiore, kde bylo zakončení poutě děkovnou bohoslužbou.  Naše skupina ještě navštívila nějaké dvě památky, ale já a se mnou ještě pár unavených poutníků sledovalo ruch a krásy Říma s posedu u Kašny před chrámem S. Maria Maggiore. Až se ti vytrvalci vrátili, přesunuli jsme se k místu, kde měl čekat autobus. Odjeli jsme jak jinak, než zase poslední. Ale jak už jsem se zmínila, bezpečně nás druhý den v odpoledních hodinách dovezli až na místo, kde jsme se „nalodili“ Tam už čekal syn. Spala jsem celou noc v autobuse, pak celou noc doma a ještě půlku dalšího dne. Nelituji, že jsem se pro tuto pouť rozhodla. Měla jsem trošku obavy, ale vše dopadlo víc než dobře.
Fotky nejsou moc kvalitní, uvnitř se nesměl používat blesk, ale byl s námi profesionální fotograf,tak vám pošlu odkaz v komentáři.