Setkání Terezínské štafety

Sešli jsme se jako vždy v hale Hlavního nádraží v Praze. Bylo ná na padesát ze všech koutů republiky. Nastoupili jsme do vlaku směr Děčín. V podvečer jsme dorazili do Bohušovic nad Ohří odkud jsme se pěšky, podél Ohře, vydali do Terezína. Cesta příjemně ubíhala, svítilo sluníčko, po pravé ruce tekla Ohře, po levé jsme viděli kopce Českého středohoří. K bráně do Terezína jsme dorazili už za šera.
Ráno jsme se probudili do města zahaleného v mlze. Náš program to nenarušilo. Dopoledne byla pro účastníky setkání připravena hra v ulicích Terezína. Úkoly byly motivovány situacemi, které mohly zažít děti internované v ghettu. Po ukončení hry jsme se setkali s paní starostkou města Terezín. Seznámila nás se současným životem ve městě a provedla nás některými památkami.

Ná dvoře Vrchlabských kasáren si účastníci zahráli fotbal. Na oběd jsme se vydali do restaurace Klobouk, která je zároveň chráněnou dílnou pro pracovníky s hendikepem. Po obědě následovala procházka po městě s pamětnicemi  a následná beseda v bývalém Půdním divadle. V současné době je součástí muzea. Besedu jsme museli bohužel ukončit i když děcka měla ještě hodně dotazů. Bylo nutné připravit se na podvečerní koncert na schodech kostela.

Koncert se povedl. Po něm jsme společně s částí posluchačů odešli ke kolejím vlečky, ze které odjížděly transporty do tábora Birkenau - Osvětim. Tam jsme všichni zapálili svíčky a uctili památku těch, kteří se konce války nedožili.

Večer jsme ještě poseděli u táboráku. Nezůstali jsme u něj dlouho, ráno nás čekala pouť z Terezína na Říp.
Židé nosí na hroby svých blízkých kameny ze svých cest. Oběti šoa ale žádné hroby nemají. Proto  jsme se ráno ještě jednou zastavili u vlečky a každý vzal z tohoto místa jeden kamínek, který jsme za umučené symbolicky odnesli na Říp. 

Na pouti nás dokonce provázel malý štáb ČT. Cestu, dlouhou 20km, jsme všichni zvládli. Počasí nám přálo a tak jsme po osmi hodinách putování dorazili na horu Říp, která byla pro uvězněné v terezínském ghettu symbolem svobodného života a jejich ztracené vlasti. Při malém pietním aktu jsme položili kamínky poblíž Rotundy sv. Jiří. Vzpomínku jsme zakončili zpěvem státní hymny včetně slovenské části. 

Po ukončení pietního aktu jsme se ještě setrvali na památné hoře a odpočívali. Pak jsme pozvolna sestoupili na úpatí, kde na nás už čekal autobus. V Praze jsme se rozloučili s vírou v další setkání. Řada z nás měla před sebou ještě kus cesty.

Byl to úžasný víkend s mladými lidmi, načerpala jsem z nich optimismus a víru, že i v generaci puberťáků jsou silné osobnosti s ušlechtilými zájmy.

Pokud vás zajímá reportáž ČT nebo moje fotografie z akce, přikládám odkazy