Soči

Nikdy jsem toho moc nenacestovala. Byla jsem samoživitelka, děti na školách, tak musely stačit Beskydy, Orlické hory a babička na Vysočině. Ale jako ještě svobodná jsem byla s maminkou a bratrem v Soči (SSSR). Teď jsem několikrát o Soči slyšela ve spojitosti s Olympiádou, tak jsem si vzpomněla. Na ty rozkvetlé keře magnolií, na vůni moře a na vůni občanů, ti voňavkami opravdu nešetřili. Tehdy se moc nikam jezdit nedalo, ani peněz moc nebylo. Já už byla zaměstnaná, tak jsem si ušetřila a za brášku platila maminka. Tatínek s námi nejel, protože do letadla by ho nikdo nedostal. Pamatuji se, že 12tidenní zájezd stál 3 000 Kčs + 300 Kčs kapesného. Dva a půl mého platu. Těch 300,- kapesného mi chybělo a v poslední chvíli já, která nikdy nic nevyhrála, jsem na výherní vkladní knížce vyhrála oněch 300 Kčs. Protože jsem se do zahraničí moc nedostala, tak i po letech na Soči vzpomínám. Škoda jen, že jsme neměli takové fotoaparáty, jako jsou dnes. Zbylo nám jen pár zažloutlých černobílých fotek a pár obrázků, které podle skic pak doma namalovala maminka. Jeden z nich jsem vložila do galerie, protože k textu nejde přidat.

A hele, Růženka poradila.