Televizní vzpomínková inspirace

K dnešní poobědové kávičce jsem usedla k televizoru a po chvilce hledání mne tu, vlakovou fanynku (šotouš ale nejsem, technikou jsem nepolíbená), zaujal pořad o urputném soupeření států ve vývoji vysokorychlostních vlaků, zvlášť, když se ponejvíce jednalo o elegantní francouzská aerodynamická TGV. Co jsme se jimi najezdily, naše ženská kvarteta nebo i já sama! Ty vagony mi připadaly ale málo pohodlné, radši jsem měla obyčejné vláčky, ze kterých se dala sledovat krajina kolem. Tak jako z toho oranžového dvouvagonkového vláčku, který mne kdysi v listopadu, po návratu z Gibraltaru do Paříže,, dovezl do Chamonix pod Mont Blanc. Bylo už pozdní odpoledne, brzo se stmívalo, chtěla jsem si rychle nafotit krásně oranžově zapadajícím sluncem nasvícené štíty hor. Zasekl se mi ale tehdy ve foťáku film a tak jsem celá nešťastná šla poprosit do místního Fotolabu (samozřejmě "tanečkem", francouzštinou nevládnu) o pomoc. Fotograf mi naštěstí porozuměl a vyhověl a tak mám zajímavá fota, kde ulice městečka už večer osvětlují výlohy a nad nimi jsou zapadajícím sluncem oranžově nasvícená skaliska. Za tmy jsem se vracela přes St. Germain do Paříže, vleže na sklápěcí sedačce, po umytí teplou vodou na WC spokojená se celkem dost dobře vyspala. Z Lyonského nádraží v Paříži jsem si to sypala na nádraží Est, abych si naplánovala další cestu domů. V brzkém ránu je Paříž ještě tak nějak v nedbalkách, ospalá, ještě je tišší, řádí tu jen úklidové čety, málo lidí kolem a já jsem si začala potichu pozpěvovat s Petrem Mukem, že "mám v kapse jeden frank..." a bylo mi fajn. Na Estu to už bylo jen na jedno kafe a doplnit vodu do lahve a jela jsem. Cesta domů se mi trochu protáhla, zariskovala jsem v plánování, ale zase jsem zažila fantastický večer na předvánočním trhu v Norimberku a i s oklikou se zdárně druhý den dostala domů. Tady u nás jsem nejradši ze všech vláčků měla motoráky, ze kterých se dala krásně pozorovat příroda a cvrkot kolem. Ještě i dnes se dají najít takové relaxační tratě, jako např. Rakovník - Bečov n.Teplou nebo mezilázeňská Karlovy Vary-Mariánské Lázně. Na té první - jednokolejce - si strojvedoucí nebo průvodčí sám staví trať na neobsluhovaných nádražíčkách nebo přehazuje veksly. Jezdíval tu za mého mládí i motorák s bubínkovými kamínky uprostřed, průvodčí nebo ochotní cestující v zimě přikládali, pamatujete? Tak takové retro mne dokáže rozněžnit.