Výlet do skal

V sobotu se vyklubal krásný podzimní den. Bylo před polednem a já přemýšlela, co podniknout, kam se vypravit na kole. Vtom SMS a syn píše, že je sám a že se jede na výlet do "těch" skal, co já na to. A já na to "JUPÍÍ!!" Do půlhodiny jsem měla sbaleny oba foťáky, náhr. baterie, brejle a stepovala u vrátek. Máchův kraj i pro takovou skalní patriotku a turistku (brzy už bývalou) jako jsem já, skrývá stále mnoho míst, o kterých třeba i vím, díky internetu vím, i jak vypadají, ale ještě jsem tam nebyla. A bohužel musím připustit, že už se sama ani všude nepodívám. Skály, ke kterým jsme mířili, byly léta letoucí skryty ve vzrostlém borovém lese, který byl před několika málo lety pokácen. Je to na břehu druhé zátoky jezera, blízko dominantního vrchu Borný a lokalita se nazývá Čihadlo. Já se o nich dozvěděla od kamarádky, která se tam v zimě pohybovala na běžkách a také zůstala "paf" a vyfotila mi je mobilem. Pak jsem viděla snímky jednoho známého fotografa a od té doby jsem o tom stále "mlela". No a čas uzrál a já, a myslím, že i syn, jsme taky zůstali "paf", když jsme k nim od auta došli. Jeden veliký pískovcový monolit, na jehož vrcholu rostou dvě borovice, jedna zvláštní, nachýlená pískovcová stěna a spousta menších skalek. A všude vidět místa plná balvanů, z nichž se dá usuzovat, že tam se již nějaká pískovcová skála, nebo skalka rozpadla. Nedaleko se tyčí Havířský vrch, kde se v minulosti těžila železná ruda limonit, proto i tyto skály jsou místy ze železitého pískovce, který zvětrává pomaleji.  V mlžném oparu byly na dohled oba Bezdězy a další nám známé kopce. Všecko jsme tam prolezli a naše tři fotoaparáty měly žně. Syn dokonce na tu velkou skálu vylezl, dá se to, je to i horolezecký terén. Všímali jsme si i mechů a lišejníků a různých geologických zvláštností. (Já též s velkou nelibostí i nepořádku, místy až vandalismu, zanechaného jinými "taky návštěvníky".)

Pak jsme opět sedli do auta a přejeli blíže k jezeru a od auta došli až na břeh, kde stojí chata, na kterou jsme kdysi dávno jezdili, když byly děti malé. Bylo tam nádherně, takový majestátní klid, nad vodou do dálky mlžno. Hezky jsem si tam zavzpomínala a zase pofotila. Odtud to bylo již kousek po naučné stezce k SPR Swamp - je to přísně chráněný biotop skoro na konci zátoky jezera, kde v lagunách a mokřadech žijí vzácní živočichové a rostlinstvo. Bylo tam v tom odpoledním sluníčku taky nádherně. Vrátili jsme se k autu a jeli přes St. Splavy domů, kde jsme udělali za naším výletem tečku v podobě pozdního oběda a kávy. Synáčka jsem vychválila až do nebes a budu se těšit, až si na mě on, nebo někdo jiný, zase udělá čas a někam mne vezme.

Ala

P.S. Fotky se pokusím nahrát dodatečně. Vybírat z 200 fotek bude docela těžké ;-)).