Karlova Studánka den třetí

Nějak špatně jsem se vyspala, to se stává. Ráno mžourám,oči červené jako králík, bez obvyklé rozcvičky jsem se doplazila ke snídani. Bydlíme v hotelu Bezruč, na jídlo chodíme do protějšího hotelu Libuše. Po snídani se naše parta dělí na dvě skupiny. Na "statečné" a "ty druhé". "Stateční " se vydávají pěšky do Ludvíkova - cíl - penzion Grizly. Patřím mezi "ty druhé", kteří dají přednost svezení se autobusem. Šťastně se shledáváme ve stylové restauraci plné vycpanin, jimž vévodí dva medvědi. My baculky si smlsneme na borůvkových knedlících a vídeňské kávě, štíhlulky se spokojí polévkou. Ta vydané kalorie zcela jistě nenahradí, ale v tom právě tkví tajemství jejich šlang postaviček. Závidíme, ale mlsnými zůstaneme. Komu není rady, tomu není pomoci.
Dlouho se nezdržím. Spěchám na muzikoterapii. Přednášející  konejšivým hlasem spojuje hudební ukázky - 5 písní Andrea Bocelliho z vánočního koncertu v New Yorku. Předvádí hru na didgeridoo, tibetskou misku a zvon a deštnou rouru. Zaujme mě metoda, která měla výborné výsledky při léčení astmatu u dětí - bublání brčkem do sklenice s vodou s přidýcháváním nosem. Metoda úspěšná, kterou potopila nejmenovaná zdravotní pojišťovna, neboť levná metoda je v tržní společnosti nevítaná. Je třeba vydělávat prodejem léků. To jsme to  dopracovali. Předkové se zdravým selským rozumem se musejí v hrobech obracet.
Kouknu ještě na Doktorku z Dixie a se zpožděním se dostavím k večeři. Tentokrát mám štěstí - konečně  na mě zbyla strouhaná mrkvička. Hovězí závitek s rýží chutná výborně. Udiví mě, že obsahuje bramboru, zajímavá inovace.
Po večeři zamíříme s Hankou a Evičkou do kavárny Letních lázní. Neodolám zákuskům a decince červeného vínka. Neuvědomila jsem si, že jsem při večeři spolkla tabletu na snížení cholesterolu, asi proto se cítím tak trochu "jako motejl". Budu se muset polepšit, abych neškodila vlastnímu, věkem opotřebovanému, tělu.
A teď už dobrou noc, tentokrát se snad pořádně vyspím.