Opožděný svatý Martin
Mocinky moc jsem chtěla napsat článek o svatém Martinovi.
O významné křesťanské postavě, o člověku,
který rozťal svůj kabát ve dví, aby se o něj rozdělil s chudákem.
O patronu koní a vinařů. Připojila bych zajímavost, jako že se dříve dávala kůže z husích nohou do střevíců, aby se nohy nepotily – na toto téma jsem chtěla rozvinout polemiku.
Psala bych bývala o tom, proč se na svatého Martina peče husa a jak moc máme rádi mladé víno.
Ale nenapsala jsem nic. Prostě jsem to nestihla.
Řečeno moderním slovníkem, prostě jsem
prokrastinovala – pro neznalé – jinou, v tu chvíli pro mne zábavnější činností jsem oddalovala povinnost.
Jednoduše brouzdala jsem si po internetu, vařila si kafíčko, telefonovala…..
I kdybych byla bývala povídání napsala včas, chyběla by fotečka. Měla jsem totiž v úmyslu textík doplnit fotem rotundy svatého Martina na Vyšehradě.
Nejhorší na tom však je, že jsem si celou skutečnost omluvila tím, že informace o Martinovi si každý vygoogluje sám.
Co ale v počítači nenajdete, je procházka . Procházka v krásném podzimním dni třeba po Vyšehradě, právě k té rotundě nebo po lese, alejí a pak po poli, po hrázi okolo rybníka…
Tak se na ni vydejte, třeba po práci nebo po snídani, prostě když budete mít chuť. Udělejte si malé zastavení v čase, vykoupete si duši.
Vaše Aubrieta
vysvětlivky k textu – v článku jsou použity moderní výrazy
mocinky moc = hodně, moc
fotečka=fotografie
vygooglujete=najdete na internetu