Procházka lesem

Když můžu, jdu do lesa. Je tam vždycky krásně. Les nikdy nezklame. Ale nedávno, bylo po nočním dešti, slunce začalo prosvítat z mlhy, tam bylo nesdělitelně krásně. Myslela jsem, jak snadné bude o tom napsat. Ticho, kapky rosy..... ne, nebudu o tom psát. Ten, kdo chce, kdo zažil, pochopí. 

Z ochrany přírody se mnohdy stalo jen prázdné heslo. Přemýšlejme, zda naše děti vědí, že se v lese nekřičí, že co do lesa přineseme, měli bychom si také odnést, že plast se prakticky nikdy nerozloží. A když nevědí, budou  nás poslouchat?

Když můžu, jdu do lesa. Občas potkám lidi, občas je z dálky slyším, často najdu pet lahev, rozkopnutou houbu, odpadky.

 Co nám zůstane? Co po nás zůstane? 

Zkusme je někdy vzít s sebou do lesa naše děti, třeba pochopí, že les je vlastně chrám, chrám přírody.

Vaše Aubrieta