Výlet do panenského Týnce ( 2 )

Úterní ráno nestojí za nic. Špatně jsem spal, v noci mě bolela hlava, asi od zvýšené teploty po včerejší události, ale co nadělám. Je třeba dokončit přípravy na zítřejší výlet a zůstat alespoň nějakou chvíli u PC, ale musím si vyměnit židli, mám od včerejška natažené nějaké svaly nebo úpony nebo jak se to všecko jmenuje, které mi nedovolí pořádně sedět. Meilem se chci ujistit, zda přátelé, které jsem do Týnce pozval, nezapomněli a s výletem počítají. Jedním z nich je Ing. Rudolf Tengler z Mělníka, čas od času spolu konzultujeme po telefonu nebo po e-mailu výsledky měření, výborný konstruktér a patrně jeden z největších odborníků na geologické radary vůbec. Jako jediný u nás (a kdoví, zda jenom u nás) dokázal zpracovat výsledky radarových měření tak, aby byly technicky použitelné, navíc v podobě, které rozumí i laik. Na společné akci jsme spolu ale dosud nikde nebyli. Na můj dotaz odpovídá, že s výletem souhlasí a jestli má přivézt malý radar pro hloubkový dosah do pěti metrů nebo má-li vzít Lozu. Odpovídám : „dosah do pěti metrů nám určitě stačí, Lozu nech doma, to nás chceš ugrilovat?“ Další korespondence už tolik radosti nepřináší. Ing. arch. Karel Kuča, odborník přes památkové objekty, se kterým bych se býval po létech zase velice rád potkal, se omlouvá, musí odjet na narychlo svolané důležité pracovní jednání. Výsledky z Panenského Týnce jej velice zajímají, ale zakázka je zakázka, je třeba si vážit každého obchodního partnera. Karla Kuču mám v paměti jako velice sympatického skromného člověka, který hodně ví a dokáže. Spolupracovali jsme spolu s přestávkami několik roků od druhé poloviny osmdesátých let. Za tu dobu, co jsme se neviděli, stačil napsat celou řadu knih o památkách a ještě za to dostat jakousi evropskou cenu. Byl bych rád, kdyby nám o týneckém chrámu něco řekl, možná by tam třeba ještě na něco nového přišel, ale snad to vyjde příště. Výlet, jak to vypadá, bude pánská jízda ve třech. Jsem domluvený s Frantou, že se pro mne zastaví zítra ráno před šestou. Snažím se na poslední chvíli připravit nějaké měřící přístroje, ale moc se mi nedaří, jsem nějak unavený. Snad se budu moci ráno už trochu hýbat.

Středa 15. srpna 2012, vstávám raději už v 5 ráno, jde mi to pomalu, ve tři čtvrtě na šest už je Franta s autem před vraty. Asi v šest beze spěchu vyjíždíme. Dva dědkové razí na prázdninový výlet! Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy na nějakém výletě byl. Daleko za sebou zanecháváme všemi Čechy oblíbené Chorvatsko, v dáli zůstává i oblíbený cíl výletů mnoha seniorů, pražská ZOO. Něco před půl devátou zastavujeme na malém parkovišti před budovou Obecního úřadu, někdejšího kláštera klarisek v Panenském Týnci. Naši akci jsem předem telefonicky projednával s pracovnicí Obecního úřadu, námitky nejsou, lokalita je veřejně přístupná, a pokud nebudeme odtamtud vyhánět turisty, můžeme si tam dělat, co chceme. Prý : „Tam si každou chvíli někdo něco měří ...“. Vystupujeme a jdeme náš příjezd ohlásit. V úřadovně je pouze pan starosta. Kouká na nás, jako kdybychom spadli z višně, paní mu o nás nic neřekla a zřejmě, jak tomu rozumím, odešla na dovolenou. Chvíli si vysvětlujeme, o co nám jde, pan starosta nám pak podává další zajímavé informace a nakonec nám přeje, abychom se dopracovali toho, čeho se tady dopracovat chceme, a že jej těší náš zájem o Panenský Týnec. Nakonec dodává: „Najděte mi Anežku a ...“ bohužel, na další slova pana starosty si dnes už přesně nevzpomínám, ale tahle byla nejdůležitější. Svatá Anežka Česká je spojena s Panenským Týncem víc, než se obecně ví, kdyby byl její hrob tady, dějiny by rozhodně nebyly proti, klášter klarisek v Panenském Týnci byl filiálním klášterem pražského kláštera Anežčina a je možné, že sestry po vypuknutí husitských bouří přenesly ostatky sv. Anežky z Prahy právě sem a ukryly je před husity právě tady, ale tenhle úkol by vyžadoval mnohem delší a důkladnější přípravu, zatím s tím dnes ani nepočítáme, protože v současné době o Panenském Týnci mnoho nevíme (my tři) a jak se zdá, v dějinách tohoto krásného, čistého, upraveného, příjemného městyse existuje přece jenom pár bílých míst, které mohou komplikovat situaci. Po této audienci jde Franta koupit nějakou svačinu a já se jdu podívat do terénu na chrám. Beru sebou jen magnetometr, chci se podívat, jak tam vypadá zemské magnetické pole, když tam na netu avizují psychotronici přítomnost tolika „energií“. Při vstupu do chrámového prostoru mne ale vyvádí z míry jakási osoba, sedící nehybně s rozpaženýma rukama u zdi v čele kněžiště. Má dlouhé šedé vlasy, jiného už nevnímám, ani nevím, jestli je to muž nebo žena, nechci rušit a chvatně procházím chrámovou lodí ven na přilehlou loučku. O tom, že v chrámu probíhají různé rituály jsem sice věděl, ale vidět z ničeho nic naostro přímo v akci takového „druida“ je docela síla. Vracím se na parkoviště k autu, za malou chvilku přijíždí Ruda Tengler s radarem a se svou další měřící technikou. Pomáháme s vykládkou a já vyprávím o tom, co jsem uvnitř nikdy nedostavěného chrámu viděl. Pomalu jdeme všichni tři s radarem do chrámu, tajemná bytost už tady není. „Dobíjení“ zřejmě mezi tím úspěšně skončilo.