Zdechovický zámek ( 4 )

Hrušova skalička (pozor, nudné) - úzký pruh skalnaté země vystupující z vysoké stráně porostlý náletovými dřevinami a neproniknutelným křovím. Vsadil bych se, že tam nahoře už je řídký vzduch. Měření chci provést elektrickou odporovou metodou. Kdysi jsme s ní slavili úspěchy, a pokud jde o podzemní dutiny, málokdy se mýlí. Tahle metoda není sice tak rychlá jako radar, ale poskytuje o podzemí mnohem více informací. Měření probíhá stejně jako u většiny metod po profilech. Na prvním a posledním bodu profilu se zavádí do země elektrický proud a uvnitř profilu, tedy mezi oběma „proudovými“ elektrodami se pak na jednotlivých bodech (vzdálených od sebe zpravidla 1 metr), měří pomocí milivoltmetru napětí. Teoreticky, pokud je terén „čistý“, bychom měli na všech bodech naměřit stejné napětí, ale pokud elektrický proud obchází nějakou překážku, pak se v měřeném úseku objeví delší část proudové siločáry než v čistých úsecích a naměříme zde vyšší napětí než jinde, podzemní objekt se tím prozradí. Běžný postup vyhodnocení odporových měření je ten, že z měřených napětí a proudu procházejícího obvodem se vypočtou odpory zeminy v jednotlivých měřených bodech a z jejich velikosti pak zjistíme druh zeminy, případně materiál nalezeného objektu. Z grafu sestaveného z vypočtených hodnot odporů zeminy, z tak zvaných odporových křivek, pak můžeme zjistit polohu, přibližný tvar, velikost a hloubku uložení nalezeného objektu. Ale dost teorie.

Do terénu se dostávám 28. srpna. Mám sebou brigádníka, vysokoškoláka, studenta jaderné fyziky, jsem rád, snad mu nebudu muset vysvětlovat všechno dvakrát. Terén kolem skaličky – stráň porostlá vysokou trávou nám pohyb moc neusnadňuje. Do jedné hodiny po poledni stačíme změřit v koridoru širokém čtyřicet metrů dva vyhledávací profily. Nad dosaženým výsledkem vládne prozatím spokojenost, podařilo se nám zjistit dvě místa, která by mohla odpovídat poloze domnělé zámecké chodby, ale jsou od sebe vzdálena pár desítek metrů. To vyvolává otázku, zda ona dvě místa patří jednomu společnému objektu (chodbě), nebo dvěma objektům různým, navzájem spolu nesouvisejících. Taky bude třeba zjistit, na jaké objekty jsme vůbec narazili a provést měření nutná pro svislý řez. K další akci jsem se odhodlal až 4. září. Protože měření odporovou metodou nemůže dělat jeden člověk, musí na to být alespoň dva, zastavil jsem se nejprve na Obecním úřadě, zda mi na tu chvíli uvolní někoho na pomoc, jde přece o práci související s opravami zdejšího zámku, i když se k němu v tomto případě snažíme dostat poněkud z dálky. V obvyklém pracovním shonu se ke mně starosta obrací a říká: „Dojeď si pro něj na hřbitov.“ Lapám po dechu „Cože, mám si někoho vyhrabat?“ ...  „Né ... sečou tam trávu.“ Tak to jo, takového beru. S novým pomocníkem jsme v pohodě pod Hrušovou skaličkou provedli všechna měření podle plánu a po skončení práce jsem svého spolupracovníka v pořádku na hřbitov zase vrátil. Cestou domů už mi bylo jasné, že cesta do zámku přes Hrušovu skaličku nevede. Vezmu-li v úvahu dnešní výsledky, pak by stavitelé chodby museli kličkovat jako zajíci. A co jsme našli? Jeden zapadlý bludný balvan a nějaké výběžky skalního podloží, žádné „budovatelské manévry“ se v této části obce nikdy nekonaly.